Sicílie 2007

15. červenec 2007, P. Vladimír Zálesky


Cílem letošní, v pořadí již deváté diecézní expedice mládeže byla nejjižnější část Itálie a především Sicílie. Také letos se vydalo na cestu 44 nadšenců pod vedením otce Vladimíra a zkušeného týmu na 13. ti denní putování.


Naše cesta začala v neděli 15.7. - jako každý rok, prosbou o ochranu a požehnání v brněnské katedrále. První zastávkou bylo poutní místo Asissi. Zde jsme poprvé naplno pocítili tíhu tropického horka... Z Asissi jsme pokračovali dál v cestě na jih směrem k Sicílii. První nocleh jsme domluvili s místním barmanem v parku starého cisterciáckého kláštera ve Fossanově. Usínali jsme takřka pod okny cely, kde kdysi usnul naposledy svatý Tomáš Akvinský. Další poutní zastávkou byl benediktýnský klášter Monte Cassino. Cestou na jih Itálie se zvyšovala teplota a počet lesních požárů...


První sicilskou výpravou, kterou jsme podnikli, byla pouť k Černé Madoně do Tindari. Cesta ke svatyni na skalnatém břehu moře byla krásná i úmorná. Stále jsme si zvykali na místní teploty a zaháněli žízeň plody všudypřítomných opuncií. Ostrov jsme začali objevovat po severním pobřeží směrem na západ až k národnímu parku Madonie, ve kterém jsme měli naplánované celodenní putování k hoře sv. Kateřiny. Po nádherné výpravě pohořím Madonií, trochu ožehnutí sluncem jsme se rozhodli prchnout před dusným vedrem palermského pobřeží. Útočištěm se nám stalo městečko albánské menšiny - Pianna del Albanesi. Takřka noční setkání s místními skauty ve chvíli, kdy už jsme zvažovali noc v autobuse nás zachránilo v pravý čas... Albánská komunita nám poskytla skautský dům, bohatou snídani a veliké otevřené srdce... Na místní radnici i kostele vlály albánské vlajky a my bychom se toho rádi dozvěděli více o tomhle zvláštním světě uprostřed sicilských kopců. Ale nezbývalo, než se vrátit do Palerma.


Následoval slavnostní oběd na hotelu pro všechny biřmovance, členy klášterního souboru Fons, kněze a pana starostu s manželkou. Biskup po obědě obešel všechny přítomné a popovídal si s nimi a dal každému knížku, kterou napsal. Pak se většina přesunula zpátky do kostela, kde probíhalo povídání i s dalšími farníky, kde se lidé mohli ptát na cokoliv. Pak otec biskup všem přítomným požehnal a odjel zpátky do Brna.


Z Monreale si každý odvážel jiné zážitky: někdo zastavoval splašenou sicilskou dopravu aby projel autobus ze slepé uličky, někdo si za euro koupil dřevěnou hračku aby se zbavil marockých trhovců. Ale většina si bude pamatovat úžasnou katedrálu v Monreale! Celé odpoledne až do večera jsme v parných uličkách Palerma prohlíželi zaprášené paláce a nasávali zvláštní atmosféru „městečka Palerma“. Spát se tam ale nedalo...Azyl nám tentokrát poskytl kněz a profesor patrologie z Agrigenta - Don Vicenzo. Ten nás velmi ochotně ubytoval v jedné vesnické škole jeho farnosti. V této vesničce jsme společně s místními slavili nedělní mši svatou. Jelikož teplota dosáhla úctyhodných 46 oC ve stínu, chladili jsme se několika kyblíky zmrzliny, které jsme dostali od místních farníků a pak celý zbytek dne na nádherné pláži u moře, blízko rozvalin domu, kde bydlel filozof Eneakles.


Opouštěli jsme jižní pobřeží a blížil se hlavní cíl - Etna. Po zastávkách v „Údolí chrámů“ - Valle dei Templi a pouti do baziliky Panny Marie v Siracussách jsme zamířili k jižnímu úpatí sopky Etny. Zde jsme se utábořili přímo na parkovišti ve výšce 1.900 m n.m. u výchozího bodu lanovky. Před spaním si nás ještě prohlédla eskorta karabiníků a toulavá liška a pak už jsme usínali se zvláštní sopečnou vůní na chřípí... Další den nás čekal výstup k vrcholu, k hlavním kráterům Etny ve výšce 3345 m.n.m. Při výstupu na Etnu jsme se rozdělili na několik skupin. Někdo si kousek pomohl lanovkou, někdo terénním autokarem, jiná skupina vsadila na průvodce a někdo vsadil na své nohy, mapu a trochu štěstí. Cesta nebyla snadná díky neustálému sopečnému prachu, prudkému stoupání po ztuhlé lávě.. ovšem pohled do dýmajících kráterů za tu námahu rozhodně stál.Při noční koupeli v Katánii jsme v čistém moři spláchli černý sopečný prach a pak už jsme v Messině čekali trajekt, kterým jsme opustili Sicílii. Pod poklidným Vesuvem jsme ještě navštívili město Ercolano, které bylo kdysi pohřbené pod sopečným prachem a lávou. Poslední nocleh nás čekal nedaleko Říma, poblíž Castel Gandolfa v úžasném trapistickém klášteře. Poutí ke hrobům svatých apoštolů jsme chtěli za vše poděkovat – a bylo za co děkovat!


Při noční koupeli v Katánii jsme v čistém moři spláchli černý sopečný prach a pak už jsme v Messině čekali trajekt, kterým jsme opustili Sicílii. Pod poklidným Vesuvem jsme ještě navštívili město Ercolano, které bylo kdysi pohřbené pod sopečným prachem a lávou. Poslední nocleh nás čekal nedaleko Říma, poblíž Castel Gandolfa v úžasném trapistickém klášteře. Poutí ke hrobům svatých apoštolů jsme chtěli za vše poděkovat – a bylo za co děkovat!


Jiří Gregor, P. Šagi


Fotografie: