Poutník se vydává vzhůru a cestou odkládá vše, nakonec i sebe. Nejprve odloží chlebíček, časem též mystickou vizi, protože ani chlebíček, ani vize Bohem nejsou. K žádné radosti nepřipoutá srdce, nepostaví si u ní dům, nezanechá cesty. Ví totiž, že jeho potravou je Pán a jeho sytostí stát se spolu s ním chlebem. Dál stoupá k nejistému dobru namísto toho, aby vzal za vděk dočasně jistou slastí. Zdá se to bláznivé, ale není, protože nic, co je dole, nakonec nepostačí. Tento zákon zemské nedostatečnosti si ověřili všichni, kdo kdy zkoušeli jít za šimpanzem.

Pod stromečkem jsem našla nenápadnou knížku s prapodivným názvem - Pominuté chvály. Napadá mě otázka&: Má to být něco, na co se zapomnělo, anebo se někdo minul rozumem? Názvy kapitolek také čtenáře zarazí: Chvála neznabožek, Chvála bahna, Chvála odkládání, Chvála ostřejších výrazů, Chvála povrchnosti... Autor knížky Štěpán Smolen vysvětluje hned v úvodu, že je třeba chválit, ale ne bezbolestně, nýbrž také to, co by nás chválit nikdy nenapadlo. Dokáže se s humorem a nadhledem podívat na běžné situace z jiného úhlu, než jsme zvyklí. Knížka potěší krásným jazykem, přiměje k smíchu i k zamyšlení.
Vydalo v září 2021 nakladatelství Cesta.