Slovo křest je v češtině odvozeno od slova Kristus. V biblické řečtině se používá výraz baptisma, což doslova znamená „ponoření“. Všechna tři slova dobře vyjadřují, co je podstatou křtu: jako nás „objímá“ voda (která je ostatně také znamením nového života), tak se máme nechat obejmout Ježíšem Kristem, který zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby nás očistil od zla, a naplnil novým dechem (Duchem) života. Znovu se tak stáváme tím, čím máme být: synem a dcerou Boha Otce.

Ježíš Kristus řekl těm, které povolal za své spolupracovníky: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Matoušovo evangelium, 28. kap.) „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen.“ (Markovo evangelium, 16. kap.)

Proto nástupci Ježíšových spolupracovníků (biskup a jeho kněží) a celé společenství těch, kdo v něho uvěřili (církev, což by se dalo přeložit jako „lid patřící Bohu“) od počátku až do našich dnů křtí. Proto prakticky křtí celé společenství místní farnosti, zastoupené kromě kněze alespoň rodiči a kmotry. V nebezpečí smrti však může pokřtít jakýkoli člověk.

Protože je křest věcí celého společenství farnosti, je nejvhodnější křtít při nedělní bohoslužbě a v kostele, v němž je k ní toto společenství shromážděné. Neděle, a ještě více eucharistická bohoslužba (mše svatá) je nejvhodnější dobou, protože je nejbližším setkáním se vzkříšeným Ježíšem Kristem. Pokud je nějaký zásadní důvod (např. když je velká část rodiny nepokřtěná), může se křtít i mimo tuto bohoslužbu, příp. i v jiný den.

Vzhledem k předchozí odpovědi je jasné, že křtí ono společenství, ve kterém člověk (dítě) bydlí a bude vyrůstat, protože toto společenství jej zná a je zodpovědné za jeho podporu v životě, který ze křtu vyplývá. Pokud je však opět nějaký zásadní důvod (např. větší duchovní dobro nebo nemožnost většího množství členů nejbližší rodiny na místo křtu přijet), pak je možné po dohodě s vlastním knězem křtít v jiné farnosti. Příprava se pak dle domluvy koná děleně v obou farnostech.

Je vhodné křtít malé děti, protože každý člověk je povolán k plnému životu s Bohem od prvopočátku své existence. Doporučuje se křtít v prvních týdnech po narození.

Není, naopak: křest odstraňuje překážky, které člověku brání rozlišovat dobré od zlého a svobodně podle toho jednat. Dítě pak bude moci svobodně přijmout Boha v eucharistii (svatém přijímání) a biřmování. Jako rodiče s důvěrou svěřují své děti nejbližším osobám ze své rodiny nebo z přátel, o co lepší je svěřit je Bohu Otci a Ježíši Kristu!

Dobře to vyjadřují otázky, které církev pokládá rodičům při křtu:

1. Co pro své dítě od Boží církve žádáte?

   Odpovědí na tuto otázku je „křest“, ale lze odpovědět i jinak (např. „víru“, „milost Kristovu“, „vstup do církve“, „věčný život“…). Je třeba však tento úmysl před Bohem mít správný. Proto je třeba vědět, co křest je a co s sebou nese.

   Z toho důvodu vám rodičům společenství farnosti nabízí setkání, při kterém vám kněz nebo manželský pár k tomu připravený pomohou osvětlit nebo prohloubit toto téma.

2. Zříkáte se ducha zla, i všeho, co působí, i všeho, čím se pyšní? Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země? Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově? Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný? Chcete, aby také vaše dítě bylo v této víře pokřtěno?

   Již jsme řekli, že ten, kdo svěřuje Bohu dítě, je celé společenství církve, zde v čele s jeho rodiči a kmotry. A s-věřit může jen ten, kdo věří. Proto je třeba, aby ti, kdo dítě ke křtu přinášejí (alespoň jeden z rodičů a kmotři), obnovili svoji víru v Boha a praktický život s ním a stejně tak svoje rozhodnutí zříci se všeho, co mu odporuje. Rodiče (a kmotři) by měli nejenom vědět, na co odpovídají, ale také svůj vztah víry s Bohem obnovit modlitbou a svátostným smířením (tzv. zpovědí a přijetím odpuštění za hříchy, které mi brání ve vztahu s Bohem a lidmi). K tomu všemu opět nabízí společenství farnosti svoji pomoc při setkání před křtem.

3. Chcete, aby vaše dítě bylo pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíše přikázal. Jste si této povinnosti vědomi?

   Jestliže je křest začátkem vztahu víry s Bohem a s Ježíšem Kristem, pak se jako každý vztah musí rozvíjet, aby byl vztahem vzájemným a naslouchajícím a dospěl do svého naplnění, do skutečného vztahu lásky, která nekončí. Jako do každé reality života i do této je třeba dítě vychovávat. Jak? Inspirace k tomu vám, rodiče a kmotři, jako další téma opět nabízí společenství farnosti při setkáních před křtem.

Kromě těchto osvětlených úmyslů a postojů pak rodiče a kmotr (kmotři) vyberou pro své dítě křestního svatého patrona (k výběru odkaz níže), kterému odpovídá první či i druhé křestní jméno, zajistí pro své dítě křestní roušku (vhodné s výšivkou data a křestního jména) a křestní svíci (která může ideálně sloužit při slavnosti 1. svatého přijímání a dalších příležitostech).

Hlavním úkolem kmotra je podporovat svého kmotřence v životě ze křtu. Proto má být člověkem, který sám žije vztah víry s Bohem a Ježíšem Kristem, tedy byl do něj plně uveden (kromě křtu přijal i svaté přijímání a biřmování), rozvíjí jej životem ze svátostí (nedělní eucharistie) a podle Božího slova.

Kmotrem může být jeden člověk nebo dva (muž a žena). Pokud rodina vhodného kmotra nemá, může mu společenství farnosti nějakého pomoci najít.

Vzhledem k tomu, že dítě k rozvíjení svého vztahu s Bohem potřebuje prostředí rodiny, která sama přijímá Boží milost, je velice žádoucí, aby rodiče žili svoje manželství uzavřené před Bohem. Pokud jej rodiče ještě neuzavřeli, může být lepší se křtem počkat až po svatbě. I v tomto případě jste však vítáni a můžete svoji situaci s námi probrat.

Pokud jsou okolnosti, které neumožňují brzký sňatek a dítě by tak bylo dlouho v nebezpečí života bez křtu, pak je lepší křest udělit se zárukou, že bude situace dořešena, co nejdříve to bude možné.