Vytištěno z farních webových stránek http://farnost.katolik.cz/letovice dne 25. října 2020.

Odpuštění

Napsal Jiří Brtník
24. září 2020
1. Přiznat si to, co se stalo.

2. Promluvit si o tom s nějakým člověkem, a hlavně s Bohem.

3. Uvědomit si, že mi Bůh odpustil mnohem víc.

4. Nebrat se tak vážně.

5. Uvědomit si, že v mnohem nejsem lepší než on (ten člověk, který mi ublížil).

6. Přestat v sobě živit svoji zraněnost, která je často projevem přílišného lpění na sobě.

7. Oživit v sobě naději nejen v to, že Bůh napraví vše, co bylo nespravedlivé, co mi kdo vzal, čím jsem byl zraněn,
ale že mi Bůh dá mnohem více, že ve věčném životě nebude nic, co by mi chybělo, že mě naplní vrcholným štěstím.

8. Prosit o schopnost odpuštění, protože dokonalé odpuštění, které znamená už nepřipomínat, co se stalo a znovu dát druhému důvěru, což je čistě lidsky často nemožné, je Božím darem:
„Není v naší moci necítit více urážku a zapomenout na ni; avšak srdce, které se nabídne Duchu svatému,
promění ránu v soucit a očistí paměť tím, že přemění urážku na přímluvu.“ (KatechismusKC 2843)

9. Prosit o lásku k tomu člověku, protože láska, které druhého miluje skutečně a bez podmínek, je Božím darem.

10. Přijít pod Ježíšův kříž, na kterém on protrpěl všechna naše zranění, bolesti, hříchy a rozdělení, a ze kterého vyslovil: „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“


Pak, pokud je to možné, přijít za tím, kdo mi ublížil a podat mu ruku.

(Z homilie z 24. neděle v mezidobí)
(Obrázek z www.paulinky.cz)
Články/Zamyšlení/art862