NASLOUCHAT SRDCEM A "NA KOLENOU"
Dívka z Nazareta je Pannou naslouchání, protože dopřála sluchu zvěstování a otevřela své srdce Božímu plánu. Nejprve je důležité navázat vztah s Bohem a přijmout dar jeho lásky. "Naslouchat" je sloveso, které znamená zapojení srdce, a tím i samotného života. Svatý Benedikt začíná svou Řeholi takto: „Pozorně naslouchej, synu“ (Řehole, Prolog, 1). Naslouchání srdcem je mnohem víc než jen vyslechnutí zprávy nebo výměna informací; je to vnitřní naslouchání schopné zachytit touhy a potřeby druhého, vztah, který nás vybízí k překonání vzorců a předsudků, do nichž někdy rámujeme životy lidí kolem nás. Naslouchání je vždy začátkem cesty. Hospodin žádá svůj lid o toto naslouchání srdcem, o vztah s ním, který je živým Bohem.
A právě takové je naslouchání Panny Marie, která přijímá zvěstování s naprostou otevřeností, a právě proto neskrývá neklid a otázky, které v ní vyvolává. Je zde dialog a poslušnost… Naslouchání „na kolenou“ je nejlepší způsob, jak skutečně naslouchat, protože to znamená, že nestojíme před druhým v pozici těch, kteří si myslí, že už všechno vědí, těch, kteří si už všechno vyložili dříve než začali naslouchat, ale naopak se otevíráme tajemství druhého, připraveni pokorně přijmout to, co nám chce předat.

ZNOVU SI OSVOJIT KONTEMPLATIVNÍHO DUCHA
Někdy i ve vzájemné komunikaci se okamžitě snažíme pozřít slova druhého člověka, aniž bychom mu skutečně naslouchali, a hned na něj vyléváme své dojmy a soudy. Naslouchání naopak vyžaduje vnitřní ticho, ale také prostor ticha mezi nasloucháním a reakcí, porozumění, které se vytváří mezi nasloucháním a odpovědí… Tomu všemu se učíme v modlitbě, protože ta rozšiřuje srdce, umenšuje náš egocentrismus, vychovává nás k naslouchání druhým a vytváří v nás ticho kontemplace. Kontemplaci se učíme v modlitbě, když klečíme před Bohem, ale nejen na kolenou, ale i srdcem!

OBJEVIT HODNOTU VZTAHŮ A ZBAVIT JE FORMALISMU
Bratři a sestry, musíme znovu objevit hodnotu vztahů a pokusit se je zbavit formalismů, oživit je evangelijním duchem, především tím, že si budeme navzájem naslouchat. Naslouchejme a snažme se dobře porozumět tomu, co náš bratr říká, pochopit jeho potřeby a určitým způsobem i jeho život, který se za těmito slovy skrývá, aniž bychom ho soudili.

ROZLIŠOVÁNÍ JAKO METODA JEDNÁNÍ A UMĚNÍ DUCHOVNÍHO ŽIVOTA
Naslouchání nám pomáhá žít rozlišování. A zde se můžeme odvolat na Jana Křtitele. Známe velikost tohoto proroka, přísnost a prudkost jeho kázání. Když však přichází Ježíš a začíná svou službu, prochází Jan dramatickou krizí víry; ohlašoval blížící se příchod Pána jako příchod mocného Boha, který bude konečně soudit hříšníky: každý strom, který nenese ovoce, hodí do ohně a slámu spálí neuhasitelným ohněm (Mt 3,10-12). Tento obraz Mesiáše se však tříští Ježíšovými gesty, slovy a stylem, soucitem a milosrdenstvím, které používá vůči všem. Tehdy Křtitel cítí, že musí rozlišovat, aby získal nový pohled. Ježíš zkrátka nebyl takový, jakého očekával, a proto i Předchůdce musí konvertovat k této novosti Království…
Kardinál Martini napsal: „Rozlišování je to vzepětí lásky, které rozlišuje mezi dobrým a lepším“.

EXODUS ZE SEBE SAMA JAKO DUCHOVNÍ POSTOJ HODNÝ STÁLEHO ZKOUMÁNÍ
Bůh nás vysílá na cestu, vymaňuje nás z naší bezpečnostní zóny, zpochybňuje naše výdobytky, a právě takto nás osvobozuje, proměňuje, osvěcuje oči našeho srdce, abychom pochopili, k jaké naději nás povolal (srov. Ef 1,18).


PŘEDAT NADŠENÍ TĚM, KTEŘÍ JE UŽ DÁVNO ZTRATILI
Dnešní boj spočívá v předávání nadšení těm, kteří je již dávno ztratili. Ústřední rozdíl je mezi „zamilovanými“ a „zvyklými“. To je ten rozdíl. Pouze milující může putovat.
A prosím, ať neztrácíme smysl pro humor, neboť to je zdraví."

Těším se, že se to s Boží pomoci budeme učit!

Celou promluvu najdete po kliknutí na tento odkaz: www.vaticannews.va/vanocni-promluva-papeze-frantiska-k-rimske-kurii-naslouchat.html.