Když babička vyzvedla Amálku a Vildu ze školky a školy, oznámila jim: „Děti, dnes bych se potřebovala zastavit do obchodu se svíčkami. Musím jednu koupit na stůl do kuchyně. Stará svíčka už nám totiž dohořela a dnes ji budeme potřebovat.” Dětem se moc nechtělo, ale věděly, že babičce se neodmlouvá.
V obchodě se svíčkami babička dětem navrhla, aby vybraly tu, která se jim nejvíce líbí. Byly tam svíčky různých tvarů, barev i velikostí, jednoduché i zdobené. Amálka a Vilda se chvíli dohadovali, ale nakonec se přece jen na jedné shodli. Babička ji zaplatila a šli domů.
Sourozencům vrtalo hlavou, na co asi babička a děda svíčku tak nutně potřebují. Odpověď dostali před večeří. Babi a děda si totiž s nimi sedli k jídelnímu stolu, zhasli světlo a rozsvítili novou svíčku. „Děti, teď se budeme společně modlit růženec. Můžete Ježíši říct, co budete chtít. Zamyslete se, za co byste mu chtěli poděkovat a o co ho poprosit.”
Dědeček pak začal: „Náš drahý Bože, děkujeme ti, že můžeme být spolu. Že jsme zdraví, že se máme rádi a že nás dobře vedeš naším životem. Chtěli bychom ti teď děkovat za všechno, co nám dáváš, a prosit tě za to, co nám leží na srdci.” Pak na střídačku pokračovali babička, Vilda, Amálka a znova děda. Děkovali Ježíši za všechno možné: že se jim daří jejich práce a učení, že mají přátele a kamarády, za rodiče i za to, že nežijí v nouzi. Pak ho prosili, aby je ochraňoval, aby byli zdraví a aby se jim nic zlého nestalo. Odevzdali mu také mámu, tátu a všechny, koho mají rádi. Modlili se také za trpící a nemocné a za papeže Františka.
Když modlitbu uzavřeli, Amálka a Vilda společně sfoukli svíčku, děda rozsvítil a babička dodala: „Takto se můžete modlit i doma. Sami, spolu nebo s mamkou a taťkou.”


V modlitbě si můžeme povídat s Ježíšem a říct mu o všem, co máme ve svém srdci.

Modlíš se s někým?