Dnes je pro Vildu speciální den. Jde totiž s tatínkem na výlet. A ne na ledajaký výlet. Budou spolu přespávat pod stanem. Amálka dnes přespává u babičky a dědy, maminka odpočívá doma a Vilík má tátu jen pro sebe.
Oba nesou batohy, ve kterých mají spoustu věcí. Kromě stanu mají také spacáky a karimatky, kotlík, nějaké jídlo a teplé oblečení. Táta toho nese víc než Vilda, protože ten je ještě malý a všechno by neunesl. Ale to nevadí.
Po cestě si ukazují různé stromy, keře a byliny. Vyšli na kopec, ze kterého je skvěle vidět do okolí. Ukazují si na hory, které vidí v okolí. Trochu fouká vítr, ale to jim nevadí, protože na sobě mají větrovky.
Když se tátovi zdálo, že je na čase se utábořit, vyšli z lesa a našli si příjemné místo v závětří, kde si postavili stan, rozdělali oheň a teď si na něm vaří čaj. Za chvíli bude zapadat slunce, a tak ho budou společně pozorovat. Vildovi začíná být zima, proto si obléká teplý svetr a tiskne se k tátovi. „Tatínku, já jsem tak šťastný, že tě mám na chvíli jen pro sebe. Že si můžeme společně povídat. Jindy na sebe nemáme tolik času. Mám tě moc rád.” „Já tě mám taky moc rád, Vilíku,” odpověděl mu táta. „A stejně tak jsem rád, že jsem tu jenom s tebou.”
Pak se navečeřeli, společně pozorovali západ slunce, a když začali být unavení, šli si lehnout do stanu a usnuli. Další den ráno si sbalili všechny věci a vydali se na cestu domů.


Je důležité si najít čas na lidi, které máme rádi, a být spolu také někdy o samotě. Ježíš nás chce mít taky někdy pro sebe. S Ježíšem jsme o samotě, když se modlíme.

Přespával/a jsi někdy v přírodě? A pokud ne, chtěl/a bys?