Vytištěno z farních webových stránek http://farnost.katolik.cz/letovice dne 25. září 2022.

Pro děti 1

Napsal Jiří Brtník
4. září 2022
Bylo teplé zářijové odpoledne, první školní den. Vilda stál před vchodem do školy a čekal na tátu, až ho tu vyzvedne. Měl za sebou první školní den ve druhé třídě. Když táta vyšel zpoza rohu, vyběhl mu naproti a zvolal: „Ahój, tati!” „Ahoj, Vilíku,” smál se táta. „Pojď, spěcháme. Musíme ještě vyzvednout Amálku a pak vás zavezu k babi a dědovi. Musím dnes ještě do práce.” Amálka je Vildova mladší sestra. Do školy půjde až příští rok.
Táta obě děti vypustil u branky před domem prarodičů z auta a spěchal zpátky do kanceláře. Babička už jim šla mezitím naproti ke dveřím a volala: „Vítám vás, děti! Tak jsme se na vás s dědou těšili! Pojďte dál.” Děda na ně čekal v kuchyni a chystal jim svačinu. Když jim přinesl na stůl chleba se sýrem a nakrájenou zeleninou, hned se ptal: „Tak co, jak bylo první den ve školce a ve škole?” Amča už měla plnou pusu, a tak jen ukázala rukou gesto s palcem nahoru a kývla hlavou, jako že dobré. Ale Vilda tak nadšený nebyl: „No, já nevím. Mám strach, že tto letos všechno nezvládnu. Budeme se učit tolik nových věcí. Asi toho na mě bude moc.”
Děda se na pár vteřin zamyslel. „Přines sem aktovku, Vilíku,” dal vnukovi malý úkol. Vilda ji poslušně přinesl. „Podívej se na ni,” pokračoval děda. „Dokážeš ji uzvednout?” „No jasně! Bez problému! I se všemi sešity a učebnicemi. Dneska jsme je dostali, tak je tam mám schované úplně všechny,” zvolal Vilda, a aby dokázal, že má pravdu, vztyčil obě ruce i s aktovkou nad hlavu. „To je skvělé,” radoval se děda. Myslíš si, že by vám paní učitelka dala tak těžké učebnice, abys je nemohl unést?” Vilda se zasmál: „No jasně, že ne. Proč by to dělala?” „Máš pravdu,” na to děda. „A myslíš si, že by vám paní učitelka dávala ve škole úkoly, které byste nemohli zvládnout?” „To asi taky ne,” přemítal Vilda. „Tak vidíš,” usmál se děda. Stejně jako zvládneš uzvednout svou aktovku, zvládneš splnit ve škole všechny úkoly, které dostaneš. A jestli chceš, tak se za ten započatý školní rok můžeme společně pomodlit.”
Vilda souhlasil a Amálka se chtěla přidat taky. Přišla i babička, a tak se všichni společně modlili: „Milý Ježíši, děkujeme ti, že se můžeme učit novým věcem. Děkujeme ti, že jsi s námi ve všem, co prožíváme a děláme. Prosíme tě, abychom neměli strach, jestli zvládneme v tomto školním roce splnit všechny své povinnosti a úkoly. Víme, že ty nás neopouštíš a budeš nám pomáhat. Amen.”

Ježíš nás neopouští, ať se nám děje cokoli.

Máš také z něčeho strach?






Články/Dětem/art982