Vytištěno z farních webových stránek http://farnost.katolik.cz/letovice dne 28. března 2024.

Pro děti 25

Napsal Jiří Brtník
26. února 2023
Babička zavolala Amálku a Vildu na večeři. Jen co se nasytí, vyzvednou si je rodiče a pojedou všichni domů. Přišel i děda. Babička mu naservírovala krajíc suchého chleba. Děti na to nevěřícně koukaly a ptaly se: „Dědečku, ty si dnes nedáš pomazánku? Nebo salám? Nebo sýr?” „Ne, ne,” odpověděl děda. „Včera totiž byla popeleční středa a to znamená, že je postní doba. A já jsem se rozhodl, že se budu v postní době každý čtvrtek postit. To pro mě znamená, že si dám na snídani a na večeři jen suchý chleba a v poledne jednoduchý oběd.”
„Tak to vůbec nechápu,” pronesl Vilda. „K čemu je dobré, že se někdo postí? A co to vlastně ten půst je?” Děda začal vysvětlovat: „Postní doba je doba přípravy na Velikonoce. Odříkáme si něco, co máme rádi, abychom udělali ve svém životě místo pro něco důležitějšího. Třeba pro Ježíše. Já se postím od jídla. Ale je možné se postit i od něčeho jiného. Třeba od sladkostí nebo od pohádek v televizi. Vydrželi byste to?” Amálka pokrčila rameny a Vilda zamyšleně odpověděl: „Já nevím. Ale asi bych to chtěl zkusit.” A pak zavolal na babičku: „Babi, mohla bys mi dnes, prosím,
připravit taky jen suchý chleba? Chtěl bych se postit jako děda.” Babička se divila, ale vyhověla mu. Amča to sledovala a nakonec poprosila: „Já bych si, babi, ten suchý chleba dala taky.” Babička si v duchu povzdychla, že to tedy dnes vůbec nemusela chystat večeři, ale zároveň byla ráda, že její vnoučata chtějí takové sebezapření vyzkoušet.


Když se postíme, děláme tím ve svém srdci místo pro Ježíše.

Dokázal/a by sis něco odepřít? Co by to mohlo být?







Články/Dětem/art1032