Stručná historie Líšně a líšeňské farnosti

(dle brožury Líšeňský kostelíček Panny Marie Pomocnice vydané Římsko-katolickým  farním úřadem v Brně – Líšni v roce 1994)

V "Knize pro každého Moravana" od Brandla se píše, že již roku 1264 připomíná se Líšeň jako osada, která patřila Smilovi z Kunštátu. Na Starých zámcích u Líšně, které byly hradiskem v době prastaré, naleze­no bylo mnoho starožitností z doby kamenné a bronzové, jakož i hroby "skrčenců", což nasvědčuje, že okolí Líšně bylo obydleno již před tisíci lety. Že i Líšeň sama byla v tu dobu obydlena svědčí, že ve farské zahradě vykopány byly popelnice, vzácné náramky a zbraně. V 13. století dále patřila Líšeň pánům z Kunštátu, pak držel ji klášter žďárský, pak vizovický. Fara byla tu již ve 14. století, založena z Vizovic a r. 1374 uvádí se farář Jindřich.

V dobách husitských i v Líšni husitismus se zakořenil. V 16. století zavládl tu vinou pro­testantských pánů z Líšně protestantismus, a protestanté opanovali Líšeň úplně, která přifařena byla pak ku katolické faře do Šla­panic do r.1630, kdy majitelka panství Eliška, svobodná paní Bergrová, roz. Kumrov­na, zřídila v Líšni faru katolickou. V dekretu o zřízení fary z 19. listopadu 1630 stojí: „Když urozená paní Alžběta Bergrová, rozená Kum­erová, paní v Líšni a Sokolnicích, v jme­nované osadě Líšeň, dříve od kacířských pánů držené, kacířství horlivostí a pilností vy­kořenila, kostel, který v držení měli a svými kazateli administrovali, ku katolické víře vrátila, nás pak, biskupa toho místa, prosila, aby netoliko zřízena byla fara, ale i nadaci k vydržování faráře dole vypsanou dáti se uvolila, což my mocí naší milostivě potvrzu­jeme. Kardinál Dietrichstein, biskup v Olomouci".

Dle matriky z r. 1649 administrovali faru líšeňskou kněží z kláštera zábrdovického. R. 1665 farář Matyáš Ližovský zároveň i s farářem telnickým. R. 1695 byly Telnice odděleny od fary Líšně. Za sedmého faráře líšeňského byla Slatina, která dosud patřila k faře šlapanské, r. 1715 11. července přifaře­na k Líšni. Pak je již nepřetržitá řada farářů líšeňských, celkem 18 farářů do roku 1914.

Líšeň trpěla zvláště za francouzských válek r. 1805, jak vypisuje farář Václav Toms. Zvláště r. 1814 po bitvě u Drážďan transpor­továni byli zajatí Francouzi také přes Líšeň, ti přinesli sem zimnici a celé městečko nakazili, takže jednoho dne musel v Líšni 28krát a v Slatině 7krát zaopatřovat, poněvadž tu ne­bylo kaplana. Roku 1831 vypukla cholera, 900 farníků bylo zaopatřeno a 216 zemřelo. Roku 1836 na choleru zemřelo 120 farníků.

Roku 1809 bylo v kostele všechno vykrade­no od bavorských vojáků tudy táhnoucích: kalichy, monstrance, roucha bohoslužebná v ceně 1400 zlatých.

Farnost líšeňská patřila k děkanátu modřickému. Od r. 1777, když biskupství bylo zřízeno, připojeno k děkanství po­zořickému, od r. 1784 zase k modřickému, později teprve k děkanství brněnskému.

V letech 1794 - 1796 postižena byla Líšeň častým ohněm, takže shořela v těch letech celá. R. 1794 13. května vyhořelo 11 sedláků a 20 čtvrtníků a mnoho domkářů, kostel i fara. Na věži 4 zvony a hodiny přišly v zkázu.

     Zvláště věž kostela, která byla vysoká, že ji bylo daleko viděti. R. 1795 šestkrát hořelo, roku 1796 shořela ulice Dlouhá, 30. května toho roku 51 domků na Budíně a Zahradě.

Roku 1797 vyžádala si obec od nej­důstojnějšího biskupa povolení ku slibné pouti do Tuřan.

Od r. 1797 až do r. 1823 nebylo v Líšni ka­plana. Teprve kontraktem obce 10. srpna 1823 uvolila se obec Líšeň a Slatina vydržova­ti kaplana. Z každého domu měl dostati 20 kr. c. m.

Kaplan zůstával v městečku mimo faru. Teprve r. 1833 postavena byla kaplánka ve faře na dvoře.

Škola bývala jednotřídní na různých místech, později v nynější radnici. Pak dvojtřídní zřízena byla v bývalé palírně. R. 1863 žádal tehdejší hrabě Jeho Exc. Eg­bert Belcredi mateřinec milosrdných sester v Praze o zřízení kláštera v Líšni. Daroval dva půllány jako fundaci kláštera. Mateřinec pak vystavěl klášter svým nákladem 30.000 zl.. Jeho Exc. pan hrabě ochotně pomáhal ve stavbě. Klášter založen původně pro 3 milosrdné sestry k opatrování nemocných a chudých. Však již r. 1867 dána do kláštera škola: chlapci i děvčata. Když pak počet dítek rostl, byla rozdělena a chlapci chodili do ško­ly v palírně. Pak postavena nová škola v Belcrediho ulici r. 1896. Nyní je tu šestitřídní chlapecká s 2 pobočkami a 6třídní dívčí s 1 pobočkou v klášteře. Ve Slatině 4třídní s 1 pobočkou.

Kostel farní byl malý, slohu dříve go­tického, a nestačil pro přibývající počet far­níků. Proto r. 1895 přičiněním faráře Methoda Hoška sbírkami, které podnikl, rozšířen o celou dřívější délku v témž slohu, jak byl. Je v něm 5 oltářů. Hřbitov je rozsáhlý na kraji městečka, pěkně uspořádaný a osá­zený lípami a jasany. Farníci pečují o hřbitov horlivě a krásné kříže i pomníky tu byly postaveny.

Páni na Líšni často se měnili, velkostatek přecházel z ruky do ruky jiných pánů. Z posledních byl ještě nejstarším pa­mětníkům znám baron Freinfels, který roku 1823 ustanovil dědicem panství hraběte z Belcredi a od té doby v rodině té velkosta­tek je.

Dej Bůh, aby obyvatelé Líšně jak dosud i budoucně zachovali si horlivost ve víře, důvěru v Boha pevnou, a lásku k víře, jak ji osvědčili zvláště vystavěním kostelíčka Panně Marii Líšeňské.

Matko Boží, Panno Maria, opatruj, prosíme, s vrchu Kostelíčka městečko naše, chraň od neštěstí, přispěj ku pomoci nám i budoucím. Ochraňuj farnost naši od vše­likého zla. Zdrávas Maria!

Slovo kněze 

Všem lidem dobrého srdce jsou jistě drahá místa, kdysi dávno vytvořená, která nás duchovně pozve­dají. Nepochybně i my v Líšni máme rádi místo, tvořící neoddělitelnou dominantu tohoto městečka  - ­"Kostelíček ".

Kdysi slavné poutní místo sloužilo věřícím, aby zde nacházeli sílu pro každodenní námahu, pro­hlubovali víru, naději a lásku pomocí Té, která "šťastně uvěřila" slovům anděla a tak se stala Matkou Ježíšovou.

Panně Marii, pomocnici křesťanů, je zasvěcen tento poutní kostelík. Zasvěcením chtěli naši před­kové vyjádřit víru v pomoc a ochranu Panny Ma­rie. Ona se nejednou v minulosti projevila jako pomocnice a ochránkyně. Svoji pomocnou ruku nabízí i  nám, žijícím v této složité a náročné době, kdy je třeba pracovat na duchovní a mravní ob­rodě národa. Nejednou v dějinách církve se křesťané museli dostávat z následků zla, pronásle­dování a různých pohrom. A byla to právě Matka Boží, která svou pomocí a přímluvou pomáhala ob­novit spravedlnost, mrav a pravdu v našem národě. Obnovme svoji důvěru k ní také my. Prosme ji, aby i naše rodiny vynikaly pevnou vírou, nadějí a účinnou láskou. S její pomocí pře­konáme i nedostatky dneška.

Toto místo, kde žijeme, je obdarováno poutním chrámem, byt' maličkým. Naší povinností je pečovat o tento chrám z kamene, aby naše chrámy duchovní v něm nalézaly tolik potřebný po­koj a radost.

To Vám přeje a vyprošuje

P. Evžen Rakovský

Bývalý poutní kostelíček Panny Marie Líšeňské, znovu vystavěný roku 1914

(text z roku 1914 v původním znění)

Roku 1881 byla vydána důstojným panem farářem líšeňským P. Pavlem Pavelkou malá knížečka, v níž byla vy­psána historie o bývalém kostelíčku na vrchu nad Líšní.

V ní vypisuje založení kostelíčka, jeho zrušení a zboření, aby se památka na kos­telíček Panny Marie zachovala alespoň u obyva­tel líšeňských  a aby přispěl k úctě k Panně Marii Líšeňské.

Lid náš lnul vždy s úctou a láskou k Rodičce Boží. Putovával a posud putuje a často na dosti vzdálená místa Matce Boží zasvěcená, aby si tam vyprosil pomoc v potřebách svých duševních i tělesných, aby Jí vzdal díky za pomoc a k Ní důvěrně se při­vinul jako k Matce své a bolesti i strasti své Jí vypověděl a na Její orodování pomoc si vyprosil.

Těch míst, Matce Boží zasvěcených, je na Moravě mnoho a bývalo v dřívějších dobách ještě více. Ale mnohá místa poutní zanikla v časech válečných a potom za panování a z rozkazu císaře Josefa II. bylo mnoho kaplí a kostelů poutních zrušeno a rozbořeno. Tak stalo se i s kostelíčkem P. Marie Líšeňské. Zprávy o něm podávají nám buď ústní podání farníků, jak od svých předků slyšeli, anebo pamětní knihy: farní a zámecké.

Na vrchu "Kostelíčku", jenž vypíná se na straně východní nad Líšní, stával do roku 1784 v lese kostelíček Panny Marie. Nyní vrch osázen je 5 tisíci stromy třešňovými jako háj třešňový, který v době květu opravdu budí obdiv a láká četné výletníky z Brna a okolí, kteří nemohou se dosti podivit té kráse květů a vůně. Na tomto vrchu dala postavit v r. 1630 svobodná paní Eliška Ber­grová rozená Kumrovna, která roku 1628 sta­la se majitelkou panství líšeňského, kostelíček k úctě Panny Marie. Byla to zbožná paní, horlivá katolička a zajisté v těch pohnutých dobách rozbrojů náboženských známá a vážená pro svou horlivost. Proto také když roku 1635 P. Lancinius, kněz z Tovaryšstva Ježíšova, se ubíral s ostatky svatého Primitiva, mučedníka, do Brna, kde uloženy měly být v kostele jezuitském, dostalo se Elišce Bergrové zvláštního vyzna­menání tím, že tyto sv. ostatky ze soboty na neděli 19.-20. dubna v zámku líšeňském od­počívaly. Této veliké cti a milosti nebylo by se zajisté svobodné paní Elišce Bergrové dosta­lo, kdyby pro svou zbožnost a horlivost jí hodna nebyla.

O vystavění kostelíčka vypravuje se zbožná pověst: Eliška Bergrová měla synáčka slepého od narození. Chodívala s ním častokráte na onen vrch procházkou. Když jedenkráte po vrchu se procházeli, tu synáček zastavil se, a ukazuje v jedno místo, volal: „Hle mamin­ko; tam se cosi třpytí!" Eliška udivena pospíchala na místo, kam synáček ukazoval, neviděla však ničeho. Synáček ale, jenž od té chvíle prohlédl, vypravoval, že viděl Marii Pannu s Ježíškem na rukou, krásným světlem ozářenou.

Paní Eliška byla přesvědčena, že synáček její jedině pomocí Marie Panny byl uzdraven. Slíbila proto, že jako poděkování Bohu a Rodičce Boží za tu velikou milost dá po­stavit kapli na tom místě. Dala zbudovat nejprve kapli dřevěnou s krásným obrazem Matky Boží Pomocné. Zároveň založila fun­daci, o které nadační listina z 18. listopadu 1630, potvrzená kardinálem Dietrichsteinem, na našem dědičném hradě v Brně praví: „Na penězích 32 tolarů moravských a 70 kr., které z vlastních příjmů jmenovaná paní každo­ročně uvolila se platiti, a sice 16 tolarů kolem sv. Jiřího a 16 tolarů 70 kr. na svátek sv. Mi­chala archanděla, s tím závazkem, že farář každou sobotu, vyjma Bílou, v kostelíčku, který ona paní ku cti a slávě P. M. Pomocné nechala stavěti, bud sám, neb jiný kněz za něho povinen jest sloužiti." Po několika le­tech pak byl na místě dřevěného stavěn kos­telíček větší z kamení a cihel. Tento byl 5 a půl sáhu dlouhý a 2 sáhy a 5 střevíců ši­roký, byl klenutý a mramorovými plotnami dlážděný. Roku 1634 dne 11. června vysvětil tento nový kostelíček sám kardinál a biskup olomoucký, kníže Dietrichstein. Z toho dá se usoudit, že pověst o Panně Marii Líšeňské brzo se rozhlásila, a také že kardinál zvláště tím, že kostelíček sám vysvětil, úctu k P. Marii Líšeňské potvrdil a také zbožnou paní Elišku vyznamenal. Jakmile se pověst o kostelíčku roznesla, putovali věřící z okolí i z dálky k Panně Marii do Líšně. Důvěřovali v pomoc její, která se často zázračným způsobem pro­slavila a tak vždy více věřících povzbuzovala. Poutníci, kteří navštěvovali Vranov, ubírali se pak do Křtin a zastavovali se také v kostelíčku u Panny Marie Líšeňské, a odtud putovali dále do Tvarožné a Žarošic.

Záhy svým prostorem kostelíček nestačil a pro pohodlí poutníků postavena byla ko­lem zděná podloubí, kde poutníci odpočívali a noclehovali. Kostelíček měl vysokou věž, na které byly dva zvonky. V rozích podloubí pak byly tři menší kaple s jedním oltářem.

Nejživěji bývalo v kostelíčku na svátek Navštívení Panny Marie 2. července, kdy bývala pouť Panny Marie Líšeňské. V ten den přicházela četná procesí do Líšně: z Brna, Obřan, Tvarožné, Pozořic, Šlapanic, Tuřan a z dalekého okolí, vždy doprovázena kně­žími. Zvláště slavné přicházelo procesí z Brna s Nejsv. Svátostí Oltářní. Zúčastňovali se ho i radní města. Zápisy se zmiňují zvlášť o 12 osobách doprovázejících Nejsv. Svátost Oltářní nesením baldachýnu.

Že velké množství poutníků toho dne do Líšně docházelo soudit lze zvláště z toho, že v ten den bývalo přítomno zde 21 kněží, kteří s procesím přišli a ve zpovědi vypomáhali.

Bývali to děkan brněnský a 5 kaplanů, faráři obřanský, tuřanský; komárovský, tva­roženský, pozořický, telnický, líšeňský. Mimo ně z Brna také 1 jezuita, 2 dominikáni, 2 ka­pucíni, 2 františkáni, 1 minorita.

V r. 1673 byl kostelíček už pěkně vyzdoben a v zápisech uvádí se, že byly v něm 3 stříbrné lampy, 2 stříbrné, dobře vyzlacené kalichy, kříž s ostatky Sv. Kříže a také Korunka Panny Marie, která byla posázena drahými kameny. Mimo to také 5 krásných ornátů. Kromě toho byly tu ještě mnohé dary záslibné. Byly to peníze, stříbrná a zlatá srdce, stříbrné me­dailony, křížky, prsteny. Věnovali je poutníci na památku vyslyšení proseb svých.

U kostelíčka bydlel jako strážce pou­stevník, který zvoníval, knězi při mši svaté sloužíval a kostelíček opatroval. Měl tam svou poustevnu ku kostelíčku přistavěnou a za­hrádku. Poslední z nich byl Matyáš Bim, který také fundaci mešní za sebe založil a do­sud za něho mše sv. fundační sloužena je.

Za panování císaře Josefa II., když mnohé kláštery a kaple, které měly jmění, zrušeny byly a zbořeny - padl los i na náš kostelíček. Měl značné jmění. Bylo to zjevné z účtů kos­telíčka, které vedle účtů farního kostela byly vedeny. Dle účtů měl kostelíček r. 1784 jmění 1233 zl. 7 kr., kromě nádob stříbrných a rouch bohoslužebných.

R. 1784 přišel dekret od gubernia z Brna, že kostelíček má být zrušen a rozbořen. Tehdy bylo v Líšni veliké pobouření. Lidé nechtěli tomu ani věřit. Byl tu však rozkaz a ten musel být vykonán. Kostelíček byl tehdy zavřen a veřejně bylo vyhlášeno, kdo chce kostelíček bourat a kdo koupí materiál z něho. Nikdo se však nehlásil a také nikdo bourat nechtěl. Vrchnost proto nařídila ro­botníkům a ti, s pláčem poháněni, kostelíček bourali. Zázračný obraz Panny Marie měl být odnesen do farního kostela tajně. Lidé se však shromáždili v kostelíčku v takovém množství, že vykonavatelé rozkazu nemohli ani obraz vynésti a lidé sami nesli ho s pláčem do farního kostela, kde pro něj byl postaven oltář, na kterém dosud je umístěn. Roku 1784 do kostelíčka vnikli zloději, ukradli hotovost 142 zl. 24 kr., všechny stříbrné věci a roucha, pokud byla v kos­telíčku. Pověst praví, že obraz několikrát z kostela na kostelíčku se octl, až konečně na oltáři zůstal. Ve svátky mariánské bývají na tomto oltáři vystaveny ještě ve dvou pod­stavcích stříbrné peníze a dary stříbrné, které po krádeži zůstaly. Jmění kostelíčka, stříbrné nádoby a pěkná roucha mešní byla zkonfis­kována pro fond náboženský. Tak se stalo, že po kostelíčku nezbylo ničeho. Jedině za­chována byla fundace ku sloužení mše sv., ke cti a chvále Panny Marie Líšeňské, protože nebyla v hotovosti, nýbrž pojištěna na velko­statku líšeňském.  Bývá sloužena každou so­botu, kromě Bílé soboty, u oltáře Panny Marie. Z materiálu částečně postavena byla palírna a vydlážděna týmiž plotnami, na kterých po 151 roků klekali zbožní poutníci a které zkrápěli slzami bolu a strasti.

Před místem, kde stával kostelíček, dali zbožní manželé Švehlovi postavit roku 1805 kříž železný s kamenným podstavcem, který tam dosud stojí a od Evy Tůmové obnoven byl r. 1904. Po rozboření kostelíčka zůstalo jen rumisko až k základům, kam chodívali pamětníci - starší lidé, když v domácnosti potřeba bylo k menší opravě několik cihel, vykopávali základy, až úplně zarostly a nikdo jich neznal.

Na místě kostelíčka a podloubí, kde bylo rumisko ze zbořeného kostela, zasázel r. 1879 tehdejší zahradník Rudolf Liehm akáty, a tak vyrostl na tom místě pěkný akátový háj a po­malu by žádný nevěděl, kde kostelíček Panny Marie stával. Ale památka Panny Marie Líšeňské nepominula. Přenáší se úcta k ní od pokolení k pokolení. Dosud časté jsou prosby a dary na mši sv. k Panně Marii Líšeňské, zvláště v hodinu smrti.

Farníci však na svou Pannu Marii Líšen­skou pamatovali a chodili ku kříži před hájkem akátovým v průvodech prosebních, v čas sucha nebo mokra, a vysílali prosby své k naší Matce P. M. Líšeňské.

 Zemřelý farář P. Pavel Pavelka ve spisku o bývalém kos­telíčku P. Marie ku konci praví: „Vyslovujeme přání, by všichni obyvatelé Líšně horlili o ob­novení úcty k Panně Marii Líšeňské a aby důvěřujíce pevně v přímluvu Její, ve svých duševních i tělesných potřebách pomoci u Ní vyhledávali. Kdyby úcta ta se vzmáhala, kdož ví, zdaž by nenadešel čas, kdy opět ve svém, byť malém chrámě - kostelíčku, Panna Maria Líšeňská by se uctívala."

Nuže, došlo k tomu. Vroucí přání důstojného pána P. Pavelky bylo vyplněno. A jak? Tolikrát jsem přemýšlel o tom, jak bych kostelíček Panny Marie Líšeňské vy­stavěl, ale stále jsem se bál, že to není možné. Předně bylo třeba rozšířit kostel. S pomocí Boží a horlivostí farníků r. 1894 rozšířen byl. Pak nastala starost o stavbu nové školy. V roce 1913 byly v Líšni misie, které konali Otcové Tovaryšstva Ježíšova ze sv. Hostýna od 7. do 14. prosince. Ku konci misií zmínil jsem se při stole pánům misionářům o dávném svém úmyslu, znovu vybudovat kos­telíček P. M. Líšeňské. Rozmlouvali jsme o tom a já se bál začít takové dílo hodnoty tisíců korun při nynějších poměrech. Páter superior Ostrčilík řekl: „Začněte! a Panna Maria pomůže, i nám pomohla postavit kos­tel na Hostýně". V posledním kázání zmínil se o úmyslu mém a vybídl farníky ku po­stavení kostelíčka Panny Marie Líšeňské. Po­slechl ,jsem.Vyzval ku sbírkám, sbírky provedl po celé Líšni s kostelními pány hospodáři Melicharem Kotulánem a Antonínem Jágrem. Sbírky se vydařily nad očekávání. Dávali chudí, dávali zámožní. Přispěl značným darem 500 K Jeho Exc. pan hrabě Ludvík Belcredi, Její Exc. paní hraběnka 100 K, a pak většími i menšími dary všichni farníci.

Zadáno o povolení ku stavbě k nej­důstojnější biskupské konsistoři, povoleno výnosem ze dne 7. 5. 1914 č. 52543, k slo­vutnému c.k. okresnímu hejtmanství, povo­leno výnosem ze dne 22. 4. 1914 č. 17841.

    Všechno ku stavbě bylo provedeno v Líšni. Plán kostelíčka zhotovil z ochoty zdarma rodák líšeňský p. Method Suchý, okresní cestmistr, stavbu provedli páni Josef Stařík, mistr zednický, vazbu Fr. Štěpánek, mistr te­sařský, zámečnickou práci p. Zahradník, po­krývačskou p. Řehák, kovářskou p. Jan Tioka, stolařskou p. Rozprim, dlažbu p. Macháček z Podolí. Tak všecko bylo provedeno domácími řemeslníky a pěkně, ku cti a chvá­le Panny Marie Líšeňské.

    Horlivost při stavbě tohoto kostelíky ne­ochabla za celý čas stavby. Hospodyně líšeňské umínily si přispěti na oltář a také se­braly na něj. Děvčata zas prádlo na oltář vyšívaly a jiné dary se scházely. Stavba kos­telíčka stála na 6000 K.

    Bohudík dílo dokonáno s pomocí hor­livých farníků. Rolníci přispěli zdarma dovo­zem cihel, vápna, darovali a dovezli kamení, písek. Zvláště poděkovat musím správě vel­kostatku za ochotu ve všem jak při svážení materiálu, tak po celou dobu stavby za vození potřebné vody. Pak p. Melicharu Kotulánovi za ,jeho ochotu kdykoli přispět povozem a p. Jágrovi za dohled a pomoc.

Tak provedena stavba kostelíčka P. Marie Líšeňské na starých základech, které vy­kopány byly v březnu 1914, takže kostelíček je v těch rozměrech, jak byl starý, i do výšky. Základy staré byly 1,50 m široké z kamene a dobře stavěné, takže po 130 letech, když byly vykopány, nebylo možno odrazit ani kámen z malty. Je uvnitř 5,60 m široký a 9,40 m dlouhý. Kostelíček stojí na vrchu zvaném "Kostelíček". Pozemek daroval ku stavbě Jeho Exc. pan hrabě Belcredi a přijal i patronát nad kostelíčkem. Tento stojí uprostřed háje třešňového, který půvabem svým v květnu láká mnoho návštěvníků. V Tuřanech je starobylé poutní místo Panny Marie "v trní". Líšeň má nyní poutní místo Panny Marie "v háji třešňovém". Kostelíček stojí připraven k první pouti po 130 letech. Kéž se stane poutním místem těch, kdož cti­teli jsou Panny Marie. Kéž obnoví se úcta k Matce naší líšeňské nejen ve farnosti naší, ale po celém širém okolí. Kéž putují k ní jako dříve v četných procesích zvláště z Brna, jak bývalo, a z okolí.

Věrní ctitelé Panny Marie najdou u ní po­moc ve svých strastech a bolestech.

Buď pozdravena Matko Boží! Panno Maria Líšeňská! Stůj při nás nyní i v hodinu smrti. Buď záštitou naší zvláště v nynějších těžkých dobách a ukaž nám svou přímluvou u Synáčka svého pomoc svou.

Nábožná modlitba k Panně Marii Líšeňské z roku 1780:

Ó Rodičko Boží nejsvětější! Ó Panno Ma­ria nejčistotnější! My hříšníci před Tebou na kolena padáme, k Tobě se utíkáme, Tvou mi­lost a přímluvu žádáme, s tělem i s duší Tobě se odevzdáváme. Ó nejmilosrdnější Panno Maria, kteráž nižádného neopouštíš, žád­ného nezamítáš; ach, nezamítej nás ubohých pro naše veliké a těžké hříchy; obrať k nám své milosrdné oči! Ó Matko převelmi lítos­tivá, Panno Maria! Rač milostivě shlédnouti na naše veliké úzkosti, trápení a bolesti, přispěj nám zarmouceným ku pomoci. Ó Matko velmi dobrotivá, Panno Maria! Rač nás chrániti od vojny, od náhlé smrti, od moru i od hladu, od pokušení ďábelského i od všelikého hříchu smrtelného. Ó Matko velmi milosrdná, Panno Maria. Rač hněv Boží okrotiti a za nás orodovati, neb my zde na zemi v rozličném zármutku pozůstáváme. Ó Matko Božích milostí! Matko velikého smilování a nesmírného milosrdenství, Pan­no Maria, nechtěj se Svým nejsladším Sy­náčkem Pánem Ježíšem, nás, své dítky, nikdy, obzvláště pak v hodinu smrti, opouštět. Ó lítostivá, ó dobrotivá, ó milosrdná Panno Maria, rač se při posledním skonání našem slitovati, všem nám hříšným, i dnešního dne umírajícím, přítomna býti. Ach pamatuj, ó Matko dobrotivá, Panno Maria, na všecky věřící v očistci zůstávající, aby bez prodlení z toho trápení vysvobozeny byly. Přimlouvej se za nás, abychom po této časné smrti skrze Tvé orodování v počet vyvolených připsáni byli, a Tebe s Tvým nejmilejším Synem Ježíšem spatřili a radovati se mohli na věky. Amen.

Ve všem veleben budiž Bůh a nepo­skvrněná Matka Jeho Maria!


24.03.2003