Vytištěno z farních webových stránek http://farnost.katolik.cz/letovice dne 27. dubna 2024.
Maria
„Mariina velikost nespočívá v tom, že by vykonala nějaký mimořádný čin; naopak, v tichu a klanění staví Ježíše do středu… Maria, matka ticha, Maria, matka klanění.
Zůstane mlčet i pod křížem, v nejtemnější hodině, a bude mu dál dělat místo a vytvářet ho pro nás. Jeden řeholník a básník 20. století napsal: ,Panno, katedrálo ticha…‘ Katedrála ticha: je to krásný obraz. Svým tichem a pokorou je Maria první Boží ,katedrálou‘, místem, kde se může setkat Bůh a člověk.
Matky nás provázejí, mnohdy nepozorovaně, abychom mohli růst… Láska dělá prostor pro druhého. Láska nás nechává růst.
Vzhlížejme k Marii, abychom se naučili té lásce, která se pěstuje především v tichu, která umí udělat prostor druhému… Tolik je třeba ticha, abychom si navzájem naslouchali… Prosme dnes Matku Boží a naši Matku, abychom v novém roce rostli v této jemné, tiché a diskrétní lásce, která dává život, a otevírali ve světě cesty míru a smíření.“
(Promluva při polední modlitbě Anděl Páně z 1. 1. 2024)
Modlitba k Panně Marii za jednotu církve
(Petra Klarifikátora, roudnického převora)
„K tobě ať se obrací má modlitba, blažená Panno, neboť tvůj sladký hlas nedoléhá ani tak k lidskému sluchu, jako spíše k srdci Miláčkovu. K tobě volám, mocná vládkyně světa, Matko Boží, požehnaná rodičko Života, prostřednice lidského pokolení, přímluvkyně hříšníků.
Pospěš na pomoc, ať se nerozštěpíme. Povstaň, buď k nám dobrotivá, povstaň, buď k nám milostivá, povstaň, my sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů, abychom ukázali svou bídu.
Povstaň, přítelkyně, těšitelko ubohých a opuštěných a přítelkyně hříšníků, svazkem pokoje spoj znesvářené… Spoj protiklady tak rozdílných chtění, záměrů, citů a názorů pevným poutem opravdové a dokonalé lásky. Přijď nám na pomoc! My sami nechceme, ba ani nemůžeme přijít, protože nám brání ctižádost, lakota, marnivost a vášeň. Přijď tedy ty k nám!
Kéž tvé neporušené panenství vyrovná vinu naší porušenosti a tvá pravá, Bohu milá pokora naši nadutou domýšlivost; kéž tvá všem široce otevřená láska přikryje ubohost našeho sobectví a tvá neposkvrněná čistota kéž zahladí skvrnu našeho rozštěpení, které jsme způsobili všemi těmito proviněními. Co si sami nezasloužíme, ať nám dá Bůh na tvou slavnou přímluvu.“
Zůstane mlčet i pod křížem, v nejtemnější hodině, a bude mu dál dělat místo a vytvářet ho pro nás. Jeden řeholník a básník 20. století napsal: ,Panno, katedrálo ticha…‘ Katedrála ticha: je to krásný obraz. Svým tichem a pokorou je Maria první Boží ,katedrálou‘, místem, kde se může setkat Bůh a člověk.
Matky nás provázejí, mnohdy nepozorovaně, abychom mohli růst… Láska dělá prostor pro druhého. Láska nás nechává růst.
Vzhlížejme k Marii, abychom se naučili té lásce, která se pěstuje především v tichu, která umí udělat prostor druhému… Tolik je třeba ticha, abychom si navzájem naslouchali… Prosme dnes Matku Boží a naši Matku, abychom v novém roce rostli v této jemné, tiché a diskrétní lásce, která dává život, a otevírali ve světě cesty míru a smíření.“
(Promluva při polední modlitbě Anděl Páně z 1. 1. 2024)
Modlitba k Panně Marii za jednotu církve
(Petra Klarifikátora, roudnického převora)
„K tobě ať se obrací má modlitba, blažená Panno, neboť tvůj sladký hlas nedoléhá ani tak k lidskému sluchu, jako spíše k srdci Miláčkovu. K tobě volám, mocná vládkyně světa, Matko Boží, požehnaná rodičko Života, prostřednice lidského pokolení, přímluvkyně hříšníků.
Pospěš na pomoc, ať se nerozštěpíme. Povstaň, buď k nám dobrotivá, povstaň, buď k nám milostivá, povstaň, my sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů, abychom ukázali svou bídu.
Povstaň, přítelkyně, těšitelko ubohých a opuštěných a přítelkyně hříšníků, svazkem pokoje spoj znesvářené… Spoj protiklady tak rozdílných chtění, záměrů, citů a názorů pevným poutem opravdové a dokonalé lásky. Přijď nám na pomoc! My sami nechceme, ba ani nemůžeme přijít, protože nám brání ctižádost, lakota, marnivost a vášeň. Přijď tedy ty k nám!
Kéž tvé neporušené panenství vyrovná vinu naší porušenosti a tvá pravá, Bohu milá pokora naši nadutou domýšlivost; kéž tvá všem široce otevřená láska přikryje ubohost našeho sobectví a tvá neposkvrněná čistota kéž zahladí skvrnu našeho rozštěpení, které jsme způsobili všemi těmito proviněními. Co si sami nezasloužíme, ať nám dá Bůh na tvou slavnou přímluvu.“
