V babiččině a dědově kuchyni ležel přes židli kožený pásek od kalhot. Byl už hodně opotřebovaný. Amálka ho během svačiny pozorovala. Nedalo jí to a dloubla do něj prstem se slovy: „Babi, proč tady máte tak ošklivý pásek?” Babička se zasmála: „Zeptej se dědy. On ti to moc rád poví. Je to totiž jeho oblíbený.”
Když přišel do kuchyně děda, Amálka na něj hned vypálila svou zvědavou otázku. Přisedl si, vzal pásek do ruky a povídal: „No jo, já vím, že už není moc hezký. Nosím ho jen na doma. Ale mám ho moc rád. Nosil jsem ho totiž, když jsem byl dospívající kluk. Mám s ním spojeno mnoho vzpomínek, a tak se mi nechce ho vyhodit.” Vildu to zaujalo a poprosil: „Dědo, a pověděl bys nám nějakou příhodu, kterou jsi s tím páskem zažil?” Děda samozřejmě souhlasil a dal se do vyprávění.
„Nedávno jsme vám povídali o tom, že když jsme byli ještě děti, naši rodiče neměli mnoho peněz nazbyt. Aby moji rodiče ušetřili, koupili mi kalhoty, které mi byly velké. Chtěli, aby mi dlouho vydržely, a počítali s tím, že do nich dorostu. Nosil jsem k nim tento opasek, aby mi nespadly. Když jsme se jednou ve škole převlékali po hodině tělocviku, zjistil jsem, že mi v kalhotách pásek chybí. Spolužáci si ze mě chtěli vystřelit a pásek mi sebrali. Kalhoty jsem si oblékl, ale musel jsem si je přidržovat rukou, aby mi nespadly. Spolužáci se na mě dívali, smáli se mi a říkali mi, že mi pásek schovali někde ve škole a ať si ho najdu sám. Bylo mi v tu chvíli hrozně. Vtom se ozval jeden spolužák, který nikdy moc nemluvil. Přišel ke mně, chytil mě kolem ramen a řekl všem okolo: 'Není vám to trapné? Okamžitě mu ten pásek vraťte!' A tu nastalo hrobové ticho. Všichni mí spolužáci se provinile dívali do země. Pak se jeden z nich odhodlal, schovaný pásek mi přinesl a omluvil se. Ten moment, kdy se mě někdo zastal, pro mě byl tak silný, že si ho pamatuji dodnes. A jsem za něj vděčný.”
Amálka a Vilda koukali na pásek a už jim bylo jasné, proč je pro dědečka tak vzácný.

Ježíš se zastává těch, kterým se děje bezpráví. Zve každého z nás, abychom to dělali také tak.

Už se tě někdy někdo zastal? A zastal ses někoho ty?