Je neděle a Amálka s Vildou jdou s mámou a tátou na návštěvu k prarodičům. Těší se na to. U dědy a babičky jsou vždycky rádi. A babička jim slíbila, že upeče čokoládovou bábovku, která jim moc chutná.
Celá rodina seděla u stolu v kuchyni a povídala si. Smáli se a bylo jim spolu hezky. Když se čas návštěvy nachýlil ke konci a rodiče s dětmi pomalu vstávali od stolu, maminka chtěla podat Amálce ubrousek a zavadila přitom o hrneček od čaje. Ten spadl na zem a rozbil se.
Babička to viděla a zůstala stát jako opařená. Z očí jí vyhrkly slzy. Byl to totiž její oblíbený hrnek. Mamince taky zatrnulo. Bylo jí to moc líto. Ale nedalo se nic dělat. Tohle se může stát každému.
Podívaly se s babičkou na sebe. Tři sekundy bylo úplné ticho. Děti i tatínek čekali, co se teď stane. Děda byl zrovna ve vedlejší místnosti.
Mamince se taky objevily v očích slzy. Opatrně posbírala střepy z hrnečku do utěrky. Pak vstala, podívala se na babičku a objala ji. Pohnutým hlasem jí zašeptala: „Omlouvám se ti. Moc mě to mrzí. Vím, že to byl tvůj oblíbený hrneček a že už takový asi neseženeme.” Babička jí na to odpověděla: „To nevadí. Odpouštím ti to. Mohou se stát i horší věci.”
Amálka i Vilík to celou dobu sledovali. Když babička domluvila, Vilda se naklonil ke své sestřičce a pošeptal jí do ucha: „Ty jo. To je hezké, jak se mamka a babi hned usmířily. Já bych byl na babiččině místě asi pěkně dlouho naštvaný.” „No jo,” přitakala Amálka. V duchu si přála, aby se to naučila dělat stejně jako babička.

Ježíš nás učí, abychom se snažili mít hezké vztahy s druhými lidmi, odpouštět si a přijímat své chyby.

Už ses někdy s někým usmířil/a?