Vytištěno z farních webových stránek http://farnost.katolik.cz/letovice dne 29. března 2024.

Seznamme se

Napsala Marie Kocinová
12. srpna 2019
Otče Jiří, pocházíte z nedalekých Babic nad Svitavou, můžete nám něco říci o sobě a své rodině?
Ano, v kraji řeky Svitavy jsem prožil větší polovinu svého životního dobrodružství. Proto je mi blízký i kraj Letovic. Za rodinu, ve které jsem se narodil, děkuji Pánu jako za obrovský dar. Jsem druhý ze čtyř sourozenců. V hluboké víře rodičů má lidský kořen nejen můj duchovní život, ale i kněžské povolání, které se dále posilovalo v malém babickém kostelíku, kde jsem ministroval. Když jsem po vesnici zvonil klíči na ramenou tatínka, byly mi teprve čtyři roky. V základní škole si ještě pamatuji doznívání protikřesťanské nálady minulé doby, brněnské Biskupské gymnázium mně pak naopak pomohlo překonat "duchovní krizi" puberty a ujasnit si povolání od Pána. Přesto jsem po maturitě ještě odjel na rok na zkušenou do zahraničí a až potom jsem nastoupil do kněžského semináře.

Jak Vás při volbě povolání ovlivnil Váš strýc Josef, salezián?
Řekl bych, že silný duchovní vliv kněze v rodině je do značné míry jaksi neviditelný. Jako vzor kněžského života jsem strýce, který působil mimo jiné v Boskovicích, začal vnímat až později, a je mi jím dodnes.

Kde jste po studiu bohosloví působil?
Tři roky na Vysočině: jako jáhen pod Zelenou horou a jako kaplan ve Velkém Meziříčí. Potom jsem se vrátil blíže k rodnému kraji: do Tvarožné a Blažovic, kde jsem tři roky sloužil jako administrátor. Tam jsem také začal novou etapu studia teologie. Jeho hlavní část jsem pak zakončil ročním pobytem ve Francii. Odtud jsem se zase těšil zpět do diecéze. A vy víte, kde začínám svůj sedmý kněžský rok.

Letovice jsou Vaše první farářské místo? Jak se Vám líbí? Víme, že zde nejste poprvé, ale že jste zde strávil nějaký čas na stáži.
Ano, je to moje první oficiálně farářské místo. O přírodě, která se mi zde líbí, jsem již mluvil. Do této tak velké a velmi různorodé farnosti co do obyvatel i historie přicházím s jistou bázní, ale první dny poznávání na mě lidé, od nejstarších po nejmladší, udělali dobrý dojem. Také, jak správně říkáte, jsem zde byl na čtrnáctidenní bohoslovecké pastorační praxi o prázdninách 2010. Mám hezké vzpomínky mj. na fotbal, který jsem hrál s dětmi a mládeží na farním hřišti, a na následnou modlitbu s kytarou ve ztemnělém kostele. Také jsem zde později slavil mši svatou jako novokněz.

Krásně zpíváte. Hrajete také na nějaký hudební nástroj? Jaký je Váš vztah k hudbě?
Hudbu nám od dětství vštěpovala maminka. Hrál jsem na klavír, na varhany a zpíval jsem, včetně různých malých sborů mládeže a bohosloveckých schol, klasické i chorální.

Jakou podporu a pomoc od nás farníků očekáváte?
Možná bych se mohl zeptat i já vás: jakou podporu a pomoc ode mě kněze a faráře očekáváte? Protože nejenom lid nemůže být bez pastýře, ale ani pastýř bez lidu.

Jaké akce byste rád na faře či v kostelích uspořádal?
Takové, které nás všechny, i s ostatními lidmi, kteří nám budou svěřeni, povedou blíž k Ježíši a cestou, kterou nás on povede!


















Aktualizováno 15. srpna 2019
Články/Akce/art801