Když mi bylo padesát, v naivní důvěře v pastorační umění P. Erika Tvrdoně jsme se s manželkou dostali
do lidsky beznadějné situace. Tehdy nám někdo poradil prosit o přímluvy svatého Judu Tadeáše a my jsme to udělali. Jak to dopadlo mnozí víte - pomoc byla opravdu účinná. Po třech letech odnaučování závislosti
na penězích se nám s pomocí dobrých lidí podařilo záležitost vyřešit bez toho, že bychom se soudili. Jsme zde, bydlíme stále ve svém domě a s vděčností děkujeme za Boží zázraky, které přisuzujeme mocným přímluvám sv. Judy Tadeáše.
Uplynulo několik let a k šedesátinám jsem dostal další dárek: lékaři mi diagnostikovali rakovinu prostaty.
V té době jsem již navštěvoval lázně sv. Šarbela, jak pracovně říkám. Jedenkrát měsíčně, a to obvykle třetí čtvrtek v měsíci, slouží bratři minorité v Brně mši sv. ke cti sv. Šarbela. Po této mši sv. následují prosby
za uzdravení všeho druhu, žehnání a pomazání olejem obsahujícím tekutinu vyvěrající ze světcova hrobu. Původně jsem při těchto bohoslužbách prosil sv. Šarbela o přímluvy za duchovní uzdravení, ale pak jsem
k tomu přidal i to uzdravení fyzické. Z možností léčby, které mi po řadě vyšetření nabídli lékaři, jsem si vybral tu nejmodernější: sledování. A letos, po dvou letech nemoci, mi ošetřující lékař sdělil: „Pane Hönig, čím déle Vás sledujeme, tím je to lepší!“
Jistě chápete, že po ohlášení té páteční mše svaté s prosbami k mým oblíbeným světcům jsem pocítil nutnost svědčit o svých zkušenostech právě s nimi. Svatému Judovi Tadeášovi a svatému Šarbelovi připisuji zásluhy o největší Boží zázraky ve svém životě. Využijte také jejich přátelství, nebudete litovat.