Kláter Göttweig byl zaloen v r. 1083 pasovským biskupem svatým Altmannem (10151091). Byl postaven na hoře (449 m n.m.) leící 260 m nad Dunajem na jihovýchodním okraji údolí Wachau v Dolním Rakousku. Název této hory Göttweig (Chotwich, Ketwein) gottgeweihter Berg znamená Bohu zasvěcená hora. Toto místo bylo osídlené u v 6. před Kristem, kdy bylo keltským kultovním místem. Ve 2. a 3. století po Kristu zde sídlili Římané. Svatý biskup Altmann zde v roce 1072 zřídil dům a vysvětil kapli sv. Erentrudy. V roce 1083 pak zde zaloil samostatný kláter, který i s kostelem zbudovaným ke cti Matky Boí slavnostně vysvětil dne 9. září 1083. Zakladatel musel ve zmatcích boje o investituru mezi císařem Jindřichem IV. a papeem Řehořem VII. opustit své biskupské město Pasov a protoe stál na straně papee, mohl se ve svém posledním úseku ivota zdrovat jen ve východní části své diecéze pod ochranou Babenbergů. Göttweig se tedy stal jeho útočitěm a novým domovem. Biskup Altmann zemřel v obci Zeiselmauer (v půli cesty mezi kláterem a Vídní) dne 8. srpna 1091 a byl pochován na svém Göttweigu, který dříve zaloil. Dodnes jsou zde uloeny jeho ostatky.
Göttweig byl původně středověký obranný kláter. Původní hradní hejtmanství je částečně zachováno vedle dnení vstupní brány. Dnes po zrestaurování tohoto objektu zde vzniklo sídlo kláterních grafických sbírek společně s Kulturně-vědeckým institutem Dunajské Univerzity Krems. Vedením a správou těchto sbírek a celého centra byl pověřen zdejí mnich historik umění P. prof. Dr. Gregor Lechner. V dobách nouze mohlo okolní obyvatelstvo najít uvnitř hradeb ochranu, co mělo v dobách tureckých válek zvlátní význam.
Zakladatel Göttweigu pasovský biskup sv. Altmann zde zaloil kláter, do kterého povolal členy řádu Řeholních kanovníků sv. Augustina, augustiniánské kanovníky. Tyto řeholníky vak ji po 11 letech ivota na Göttweigu vystřídali v r. 1094 benediktintí mnii z mateřského opatství Sv. Blasien ve Schwarzwaldu (zaloeno v r. 858). Sv. Benedikt z Nursie (480-547) je nazýván patriarchou západního mniství, je spolupatronem Evropy a zakladatelem nejstarího mniského řádu Západní katolické Církvi Řádu benediktinů a benediktinek (OSB). Sepsal pravidla společného mniského ivota (řeholi) a v r. 529 zaloil svůj kláter Monte Cassino u Neapole v Itálii, ve kterém byl po své smrti dne 21. 3. 547 pochován. Obsah jeho řehole vystihuje úsloví Ora et labora (Modli se a pracuj). Heslem řádu je novozákonní věta Ut im omnibus glorificetur Deus (A je ve vem oslavován Bůh). Benediktinům se i pro jejich zachovávání zásady setrvávání v kláterním ivotě na stejném místě - stabilitas loci, podařilo zachovat kulturu antiky a do dneka a to i v době zmatků stěhování národů, válek, revolucí, převratů a reformací. Benediktinský řád dal Církvi velké mnoství svatých a blahoslavených. Stal se vrcholným nositelem evangelia, hospodaření, vzdělanosti, kultury, umění, a ekonomie. I dnes ijí benediktintí mnii a mniky ve svých kláteřích na celém světě, kde podle přijaté řehole naplňují své poslání v Církvi.
Prvním benediktinským opatem na Göttweigu byl Hartmann (1094-1114), následovali Nanzo (1114-1125), Chadalhoch (1125-1141) a dalí. Sv. Bertold, opat z Garsten a sv. Wirnto, opat z Formbachu byli původně zdejími převory. Z opatství Göttweig byl v r. 1107 zaloen kláter Garsten a v r. 1114 kláter Seitenstetten. Během staletí kláter proíval období rozkvětu, klidu, ale i poárů, vpádů a drancování. V r. 1382 udělil pape Urban VI. zdejím opatům právo pontifikálií (pouívat biskupské insignie, tj. mitra, berla, prsten a pektorál). V r. 1401 udělil kláteru pape Bonifác IX. právo exempce (kláter je vyjmut z pravomoci sídelního biskupa, spadá přímo pod Řím). V 15. století začala za opata Petra II. (1402-1431) druhá stavební etapa klátera v gotickém stylu), mnii přijali Melckou řádovou reformu. V 16. století kláter utrpěl předevím nájezdy Turků a následky reformace. Z útrap a těkostí povstal kláter za opata Michaela Herrlicha (1564-1603). Pozdějí opat David Gregor Corner (1631-1648) se stal v r. 1638 rektorem vídeňské univerzity. Asi od r. 1100 stál na úpatí kláterní hory v dnení obci Kleinwien enský kláter. ila zde i sestra sv. Leopolda Gerbirga a také první německá básnířka Ava. V roce 1557 odely sestry do Cely sv. Bernarda k Hornu.
Kláter byl zpustoen 17. června 1718 ničivým poárem. Pouze chór a krypta kostela, část Kříové chodby, kaple sv. Erentrudy a hradní hejtmanství bylo zachráněno. Pro tehdejího opata Gottfrieda Bessela (1714-1749), pocházel z Buchen v Odenwaldu, jihozápadně od Würzburgu v Německu, byla tato katastrofa podnětem nově vybudovat celý kláter v barokním stylu a to podle plánů, které vytvořil vídeňský dvorní architekt Johann Lukas von Hildebrandt (1668-1745). Výchozím bodem jeho plánování byl kostel a osmihranná vě na severovýchodě. Z ideálního plánu Hildebrandtovy barokní novostavby komplexu klátera byla v průběhu 18. století uskutečněna jen jeho část a to předevím z důvodů vpádů a následných hospodářských kod, Josefinských reforem a napoleonských válek. V budování barokního klátera pokračovali po smrti opata G. Bessela jeho dalí nástupci, tj. Odilo Piazol (1749-1768) a Magnus Klein (1768-1783).
Po barokní dostavbě postihly kláter na konci 18. století omezení a zákazy v rámci josefinských církevních reforem. Opatství sice nebylo zrueno, jako mnohé klátery v celé monarchii, byl ale omezen počet mnichů, bylo zakázáno přijímat novice, byl zvýen počet farností, zakázány poutě aj. Po zruení těchto nařízení císařem Leopoldem II. postihly kláter zase napoleonské války v r. 1805 a 1809, kdy kláter slouil jako francouzská kasárna. V r. 1810 postihl kláter i státní bankrot (sběr stříbra aj.). Za opata Altmanna Ariglera (1812-1846) byl kláter uveden opět do řádného stavu. V době opata Engelberta Schwerdfegera (1846-1872) dosáhl kláter největího počtu mnichů 81. Nastal velký rozvoj studia, vědních oborů a hudby. Někteří zdejí mnii pocházeli z území dnení České republiky, ponejvíce z Moravy. Např. opati Matyá II. ze Znojma (1516-1532), Adalbert I. z Lukova (1886-1923), Adalbert II. z Lančova (1923-1930), Edmund Vaíček z Jihlavy (1947-1949) a dalí kněí i bratři laici.
Po relativně klidném období od 1. třetiny 19. století proel kláter po První světové válce velkými hospodářskými těkostmi, které byly vak úspěně překonány. Nejtěí zkouka a největí pohroma pro kláter vak byla následující Druhá světová válka. V r. 1938 bylo Rakousko obsazeno hitlerovskými vojsky. Nejdříve musela být zruena kláterní kola a chlapecký pěvecký sbor. Dne 21. 4. 1939 musel opat Hartmann Strohsacker (1930-1946) s mnichy opustit zabraný kláter. Po stíhání Gestapem ve Vídni uprchl opat s mnichy na kláterní statek Unternalb, kde společně vydreli a do konce války. V kláteře byl nacistickým reimem zřízen válečný lazaret a Nacistický politický výchovný ústav (NPEA) pod správou města Krems. Po dobití území sovětskou armádou slavilo na Göttweigu zhruba 200 sovětských důstojníků dne 8. 5. 1945 své vítězství. Následně zde bylo ubytováno 3000 sovětských vojáků. Po odchodu vojáků z Göttweigu zůstal kláter zcela zdevastovaný. Místnosti byly zničeny, jejich zařízení bylo vyrabováno, kostel a celý kláterní komplex byl barbarsky poničen . V den patrocinia klátera a kostela 15. 8. 1945 směl první mnich přijít zpět do klátera. Postupně se mohli vrátit i ostatní.
S velkými problémy a těkostmi se mnii pustili do poválečné obnovy klátera. Po smrti opata Hartmanna v r. 1946 stáli v čele klátera a snah na jeho obnovu opati Edmud Vaíček (1947-1949), Wilhelm Zedínek (1949-1971) a Benedikt Ramoser (1971-1973), kteří se svými spolubratry přes velké těkosti postupně obnovili po velkých válečných kodách kláter i jeho hospodářství. Od té doby je moné přicházet i s novými aktivitami a dále budovat. Od roku 1978 probíhaly intenzivní práce na celkovém restaurování kláterního komplexu k 900. výročí zaloení Göttweigu. V r. 1983 se konala velká zemská výstava k jubileu 900 let zaloení klátera Göttweig. V r. 1994 slavil Göttweig jubileum 900 let trvání benediktinského klátera 900 let působení mnichů benediktinského řádu na Göttweigu a na kláterem spravovaných územích. V posledních letech jsou výstavní prostory císařského traktu klátera vyuívány k celoročním tématickým výstavám.
Dnes v čele göttweigského klátera stojí od r. 1973 jeho 64. opat Dr. Clemens Lashofer (nar. 1941), který je zároveň od r. 1982 i předsedou Rakouské benediktinské řádové kongregace. Za úřadem opata je převor a podpřevor. Do klátera patřilo na jaře r. 2005 celkem 61 mnichů, z toho 46 kněí a 2 jáhni. Filosofii, teologii a dalí obory studují mnii-klerici na Univerzitě Parise Lodrona v Salzburgu, kde během akademického roku bydlí v Koleji sv. Benedikta, která slouí německy mluvícím benediktinům, ale i dalím řeholníkům. Dalí studují podle potřeby i v Římě, kde bydlí v mezinárodní studijní benediktinské Koleji sv. Anselma na Aventinu. V opatství sv. Pavla v Římě je nyní novým převorem také jeden z göttweigských mnichů.
Od začátku vak göttweigtí mnii působí podle přání zakladatele svého klátera nejen zde v kláteře, ale také v duchovní správě ve farnostech. Některé farnosti byly ke kláteru přivtěleny u při jeho zaloení, dalí kláter získal během staletí, v ostatních farnostech působí mnii podle dohody s biskupstvími. Těchto 44 farností s 3 poutními kostely leí dnes na území arcidiecéze Vídeň a diecézí St. Pölten, Pasov a Brno. Mnii zajiují také duchovní správu u řádových sester. Někteří mnii-kněí dojídějí do farností z klátera, dalí bydlí na svých farách a do klátera dojídějí podle potřeby a pastoračních moností. Kromě působení v duchovní správě pracují také mnii (např. P. prof. Dr. Gregor Lechner) v univerzitním kolství (Salzburg, Innsbruck), jsou činí ve vědě a v umění. Donedávna byl převor klátera P. Clemens Maria Reischl i ředitelem Radia Maria, které je rozhlasovou stanicí Katolické církve v Rakousku.
Přímo v kláteře mají mnii také mnoho dalích úkolů: vedení a správa exercičního domu sv. Altmanna, domu pro mláde, péče o hosty, výpomoc v duchovní správě v okolí, péče o umělecké, numismatické a hudební sbírky a grafický kabinet, správa barokní i příruční knihovny, archivu, péče o zahrady a hřbitov, příprava výstav, sympozií, koncertů a různých akcí pro turisty a irokou veřejnost v prostorách klátera, provoz kostela, příprava liturgie a také zajitění péče a provozu samotného klátera a ekonomická správa kláterního majetku. V kláteře samozřejmě probíhá formace a výchova mladých řeholníků (kandidáti, novicové, junioři, klerici), kláter je stále domovem a centrem vech göttweigských mnichů. V roce 1991 bylo zdejím opatstvím zaloeno Převorství sv. Josefa na známém poutním místě Maria Roggendorf nedaleko Hollabrunnu. Zdejí kostel Narození P. Marie byl v roce 1988 povýem papeem Janem Pavlem II. na basiliku mení.
Správa klátera - významného kulturního odkazu, a vech 28 inkorporovaných farností (na trvalo přičleněných ke kláteru v diecézích Vídeň a St. Pölten) vyaduje značné finanční prostředky. K tomu slouí hospodářská základna klátera, kterou tvoří předevím zhruba 5500 ha lesa, kláterní restaurace s velkou vyhlídkovou terasou a krásným výhledem do údolí Wachau, pronajaté zemědělské hospodářství a vinice s kláterním vinným sklepem. Nejvýznačnějí hospodářské dvory klátera byly Brandhof v Nieder-Ranna, Gurhof u Gansbachu, Meidling im Thal a Unternalb. V Unternalbu u Retzu nedaleko rakousko-moravských hranic ili mnii po vyhnání nacistickým reimem v době druhé světové války. Po centralizaci hospodářské základny a správy majetku klátera u tyto statky nejsou majetkem klátera.
Kláter Göttweig je po staletí od svého zaloení významným náboenským, kulturním, vědeckým i mniským centrem. Z jeho středu vzela celá řada řádových i vědeckých osobností. Kláter stále ije odkazem svého zakladatele a v duchu benediktinské řehole i tradic plní své poslání v Církvi.
Více viz:
www.stiftgoettweig.at
www.kloesterreich.at
www.benediktiner.at
