Voják, diplomat, politický vězeň
Letonický rodák plk. in memoriam F. Hála

Dražovický rodák, bývalý ministr a významný lidovecký politik Msgre. František Hála, je dostatečně známou osobností, které jsme se zevrubně věnovali i na stránkách Vyškovských novin. Méně známý je jeho o dva roky mladší jmenovec, František Hála, rodák ze sousedních Letonic. Nezaslouženě - jedná se o významného příslušníka domácícho i zahraničního odboje za druhé světové války, vojenského diplomata, ale i vězně komunistického režimu.

Jak již bylo řečeno, plukovník in memoriam František Hála se narodil 9. srpna 1895 v Letonicích rolníku Františku Hálovi a jeho manželce Marii, rozené Šiklové. Nadaný žák pokračoval ve studiích na vyškovském gymnáziu, tehdy ještě klasickém. Přání rodičů, aby se František stal knězem, se nesplnilo. Po maturitě a dvou semestrech na právnické fakultě pražské Karlovy univerzity zasáhla do jeho života první světová válka. Byl odveden do rakousko-uherské armády, kde v roce 1915 úspěšně absolvoval důstojnický kurz a zanedlouho se stal velitelem setniny u 3. pluku. V lednu 1916 byl převelen k 57. pluku, s nímž se dostal na ruskou frontu, kde byl 12. června 1916 zajat. V červenci 1917, poté, co ministr Kerenskij povolil neomezený nábor zajatců do československých legií i přímo ve frontovém pásmu, vstoupil Hála do řad 1. československé střelecké brigády, která byla právě doplněna na divizi a spojena s pluky formující se 2. československé divize, čímž vznikl armádní sbor. Hála absolvoval čekatelskou školu a stal se řádným důstojníkem legií. Velel postupně půlsetnině a setnině. Byl jedním z posledních, kteří se vrátili po ruské anabazi do své vlasti - dorazil do Československa 20. dubna 1920 v hodnosti štábního kapitána.

V letech 1920 až 1922 sloužil jako důstojník generálního štábu 3. stupně u 1. divize se sídlem velitelství v Praze. Následující tři roky působil v hodnosti majora u 23. brigády, spadající pod 12. divizi se sídlem v Užhorodě. V letech 1925 až 1928 Hála vystudoval vysokou válečnou školu. Následně sloužil u 2. horské brigády, podléhající Zemskému vojenskému velitelství v Košicích, a 12. divize, spadající pod totéž zemské velitelství. Jeho předválečná vojenská kariéra vyvrcholila funkcí zástupce náčelníka štábu u 1. armádního sboru se sídlem v Praze a s oblastí působení jihozápadní Čechy. Zde ho zastihla krizová léta 1938 a 1939.

Po zahájení nacistické okupace se Hála zapojil do odboje v organizaci Obrana národa, kde se významně podílel jako redaktor na vydávání ilegálního časopisu „V boj“ a rovněž udržoval kontakty na osoby, které zajišťovaly útěkové trasy do zahraničí. Když mu hrozilo nebezpečí zatčení, sám nakonec takovouto trasu použil. V březnu 1940 úspěšně překročil moravsko-slovenskou hranici. Při přechodu slovensko-maďarských hranic byl však 20. března zatčen a po několikatýdenním věznění v Budapešti postrkem vrácen na Slovensko. Tam se dostal na svobodu a celou akci zopakoval, tentokrát úspěšně. Přes Balkán a Středozemní moře se tak dostal do Francie, kde potom od 1. května 1940 působil v Paříži jako zástupce vedoucího IV. odboru Československé vojenské správy Národního výboru Československého, tohoto tehdejšího ústředního orgánu našeho zahraničního odboje. Po kapitulaci Francie se evakuoval do Velké Británie, kde byl v červenci téhož roku jmenován do významné funkce našeho vojenského atašé u polské exilové vlády. Úcta Poláků vůči Hálově osobě byla vyjádřena tím, že mu 3. července 1941 prezident Wladyslaw Raczkiewicz udělil „Řád polské obrody“ a jmenoval jej „rytířem“ tohoto řádu. Po skončení této „polské“ mise Hála působil ve studijní skupině ministerstva národní obrany londýnské československé exilové vlády. Do vlasti se vrátil 15. října 1945.

Schopný a vzdělaný podplukovník, nositel zmíněného vysokého polského vyznamenání a Čs. vojenské pamětní medaile se štítkem F-VB (udělena 7. 3. 1944 pod číslem 5201), plynně hovořící anglicky, francouzsky, německy, rusky a (jak sám uváděl - částečně) polsky se opět zapojil do vojenské služby. S účinností k 1. lednu 1946 ho náčelník hlavního štábu div. gen. B. Boček přidělil k velitelství 3. oblasti v Brně. Dne 19. ledna 1947 jej prezident republiky dr. E. Beneš povýšil do hodnosti plukovníka generálního štábu. V témže roce Hála obdržel také medaili Za zásluhy 1. stupně. Dne 11. listopadu 1948 se Hála oženil. Jeho vyvolenou se stala úřednice Vilemína Svobodová z Brna, snoubence oddal v kostele sv. Jakuba v Brně podplukovník duchovní služby P. Josef Kristek. Sňatek se uskutečnil v době, kdy se poměry v armádě po únoru 1948 staly velmi složitými zejména pro bývalé příslušníky zahraniční armády na Západě. Nepříjemnosti se nevyhnuly ani Františku Hálovi. V roce 1949 byl propuštěn z armády. Zaměstnání získal v podniku Vzlet, kde mimochodem prý také vyučoval zaměstnance angličtinu. Neušel ani věznění, přestože byl odsouzen až v říjnu 1955, tedy v době, kdy už časy nejznámějších monstrprocesů zdánlivě pominuly. Přelíčení se konalo 11. října 1955 před Nejvyšším soudem - vojenským kolegiem v Praze. Spolu s Hálou zasedl na lavici obžalovaných dražovický farář P. Matěj Navrátil. Hála byl obviněn, že od června do prosince byl v kontaktu se známým brněnským historikem a lidoveckým politikem dr. Bohdanem Chudobou, jemuž před jeho odchodem do emigrace údajně od června do prosince 1948 předával informace podléhající vojenskému tajemství. Přepážkou prý byla právě dražovická fara a dalším spolupachatelem byl kromě faráře Navrátila také známý vyškovský orelský funkcionář a lidovecký politik Bedřich Kostelka. Hála byl též obviněn ze spolupráce s později popraveným plk. Josefem Robotkou, jemuž měl v dubnu a květnu 1949 předat poznatky získané během působení na 3. vojenské oblasti. Za trestný čin vyzvědačství vyměřil soud Hálovi trest odnětí svobody na 16 let, ztrátu občanských práv na dobu 8 let a propadnutí veškerého majetku (Páter Navrátil byl odsouzen na 5 let vězení). Po šestiměsíční vazbě v Brně a Praze poznal plukovník Hála zblízka všechny povětsné kriminály padesátých let - Mírov (ten nejdéle), Ilavu, Leopoldov i Valdice. Pro zajímavost nahlédněme do posudku, který na Hálu vypracoval 30. prosince 1957 náčelník Nápravně pracovního tábora Mírov: „Projevuje se jako zapřisáhlý nepřítel našeho zřízení, které hanobí, hrubě se vyjadřuje o vládních a veřejných činitelích, KSČ a všem, co je pokrokové... Působí svými štvavými řečmi velmi škodlivě na převýchovu vězňů, kterou tím narušuje, a je hodnocen jako jeden z nejhorších nepřátel zřízení ve zdejším NPT.“ Také paní Vilma Hálová neměla na růžích ustláno. Byla několikrát vyhozena ze zaměstnání, jako například v roce 1951, kdy jí náčelník Vojenské technické akademie v Brně gen. Bohumír Lomský jako občanské zaměstnankyni bez uvedení důvodu oznámil, že s ní VTA rozvazuje pracovní poměr.

Plk. Hála se vrátil na svobodu téměř po 8 letech věznění po amnestii v roce 1962. S nízkým důchodem 130 Kčs musel vyjít až do roku 1968, kdy mu byl coby legionáři zvýšen. Zemřel 12. prosince 1981 v Brně. Dne 11. července 1990 rozhodl Vyšší vojenský soud v Příbrami o soudní rehabilitaci Františka Hály. Městská vojenská správa v Brně dne 23. dubna 1991 potvrdila, že se Františku Hálovi jako výraz vojenské rehabilitace za občanské a politické postoje v letech 1948-1989 vrací rozkazem minstra obrany ČSFR číslo 016 ze dne 5. března 1991 hodnost plukovníka in memoriam. Alespoň tímto způsobem byla vrácena čest památce našeho krajana, který ve svém pohnutém i bohatém životě neúnavně bojoval a pracoval pro svou vlast, aby se seznámil tváří v tvář s podivným vděkem poúnorových mocipánů.

Radek Mikulka     

ZPĚT