O postní době
Popeleční středou začíná posvátná doba postní. Nejposlednější příprava na Velikonoce. Dlouhá příprava na Velikonoce začíná 14. září, na svátek svatého Kříže.
Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebeovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů.
V době postní vedeme jednoduchý život s menším množstvím jídla a požitků. Vynecháme televizi a drogy (i alkohol a cigarety), budeme více chodit pěšky a většinu dne strávíme mlčením.
Dáme si záležet, abychom zodpovědně pracovali, abychom se nemíchali do cizích záležitostí a naopak věrně se starali o to, co je naší povinností. Budeme poctiví nejen vůči lidem - přátelům i nepřátelům, ale také vůči Bohu.
To znamená poctivost v každodenní ranní a večerní modlitbě, v postu (nejen na Popeleční středu a Velký pátek, kdy je přísný půst, to je půst od masa a půst újmy, ale budeme se postit i každý pátek) a také v almužnách (jsou potřební malomocní, adoptované děti, potřební jsou nezaměstnaní, také žebráci a bezdomovci, také děti-sirotci). Buďme štědří nejen hmotně, ale i modlitbou.
Postní řád a skutky milosrdenství tělesného i duchovního máme znát a občas si přečíst. Rovněž výčet "hříchů do nebe volajících" a "hříchů cizích", tedy těch, na kterých máme podíl, i když je udělají druzí.
Pro dobu postní platí mimořádným způsobem toto:
Žijeme ve velkém omylu, když si myslíme, že stačí, aby nám naše hříchy odpustil Bůh. S Bohem jsme ve smíru, ale příroda a její zákony se pomstí. Ke zpovědi, k odpuštění hříchů tedy náleží pokání - konání dobra. Dávání náhrady za hříchy své i hříchy druhých.
Vyrovnávání dluhu, který máme vůči Bohu, lidem i Zemi. To děláme především trpělivým snášením bolesti, těžkostí života, neúspěchu a životních proher. Dále střídmostí, poctivým životem a ohledem na druhé. A hlavně podřizováním se Pravdě. Hranice mé svobody určuje Pravda. Pravdu nemusím hledat, ta je dána. Ježíš Kristus je Pravda.
Naučme se poctivosti v sebezáporu, v sebeovládání, ve střídmosti.V lidském a křesťanském životě jsou zásady, o kterých se nepochybuje. Jsou stanovena velmi jasná pravidla. Slušnost je naprostou samozřejmostí. Mnoho lidí si dnes myslí, že to, co nezakazuje zákon, je v podstatě dovolené. A to je obrovský prostor pro neřesti. Je přece známo sedm hlavních hříchů: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost.
Žádný zákon nezakazuje, aby člověk byl pyšný, lakomý či líný. Žádný soudce nikoho neodsoudí za to, že je líný jako veš. Ale z hlediska slušnosti a naší snahy zachovávat přikázání je to všechno přece velice důležité. Naším úkolem není nekonat neřesti, ale budovat ctnosti.
ZPĚT