Vzpomínka na P. Metoděje Vladimíra Vitulu, OPraem
V úterý 16. dubna 2002 se konal v Nové Říši na Jihlavsku velký pohřeb, kterého se účastnili i hosté z Vyškovska, přijeli se naposledy rozloučit se svým bývalým duchovním správcem z Letonic, Dražovic a Podbřežic.
R. D. Metoděj Vladimír VITULA, člen premonstrátské kanonie sv. Petra a Pavla v Nové Říši se narodil se 7. 6. 1921 v Kamenici u Jihlavy. Do premonstrátského řádu vstoupil v roce 1941 v Nové Říši, kněžské svěcení přijal v roce 1947 v Brně. V kněžské službě působil v Nové Říši, Brně – Židenicích a Zábrdovicích, Oslavanech, Staré Říši, Rozseči, Krasonicích, v Letonicích a v Dražovicích. Poslední roky života prožil v Kněžském domově na Moravci u Křižanova, kde zemřel 6. 4. 2002.
Do Letonic přišel P. Metoděj Vitula v červenci 1974 ze Staré Říše. Nastoupil na místo po vyhnaném a násilně pensionovaném P. Janu Podveském, který se stal režimu krajně nepohodlným. Působil zde jako farář do roku 1988, kdy po něm na čas farnost převzal P. Stanislav Pravec z Křižanovic u Bučovic. Od roku 1979 byl i farářem v Dražovicích a Podbřežicích a to až do odchodu na řádovou faru do Brna a do navráceného kláštera v roce 1990. Během svého působení se v roce 1982 přestěhoval z Letonic a raději bydlel na faře v Dražovicích. Byl dobrým hospodářem i hudebníkem. V Letonicích se v jeho době mimo běžné věci duchovní správy a údržby zrestauroval hlavní oltář, kazatelna a boční oltáře, křtitelnice, byla zdvojena okna, byla provedena liturgická pokoncilní úprava, osvětlení kostela aj. Na žádost MNV připravil v roce 1978 text o dějinách obce pro brožuru o Letonicích k jejímu 700. výročí vzniku. Sám však později v kronice trpce poznamenal, že „ i když této historii bylo věnováno hodně úsilí a času, otištěn byl pouze nepatrný zlomek. Psalo se pouze o přítomnosti. Z historických památek nebyl v brožůrce ani obrázek kostela…, ale jen současné novostavby. Oslavy samy, kromě projevů a průvodu obcí, se zaměřily na fotbalový zápas, divadlo a hlučnou taneční zábavu. Rodáci zklamáni se vraceli domů.“ Během svého působení byl svědkem úpadku náboženského, mravního i občanského života. Probíhala tvrdá normalizace, materialismus nade vše, potlačování demokracie, Církve, morálky. V kronice popisuje bolestné a smutné události v rodinách, ve škole, v obci. V Dražovicích se provedla generální oprava celého kostela ke 100. výročí jeho postavení a posvěcení spolu s oslavou v srpnu 1989, byla opravena fara, pořízeny lepší varhany aj.
Kromě kněžské práce zažil P. Metoděj, podobně jako mnozí další, i těžký úděl pronásledování a věznění, státní režim mu nedovoloval vykonávat kněžskou službu. V roce 1942 byl novoříšský klášter zabrán nacisty, řeholníci byli uvězněni, opat Pavel Souček a další 4 řeholníci zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. On spolu s dalšími novici byl vězněn v Jihlavě a v Brně, pak až do konce války pracoval v továrně. V roce 1950 byl klášter opět násilně zabrán, opat Augustin Machalka byl odsouzen na 25 roků, řeholníci byli internováni. Po práci v PTP nastoupil opět do duchovní správy. V roce 1957 byl opět zatčen a odsouzen za „podvracení republiky“. Byl vězněn v Příbrami a ve Valdicích. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako pomocný dělník v podniku Grafia Brno, v letech 1963 – 1969 jako skladník v Ingstavu Brno. Po roce 1989 začal s obnovou svého kláštera, zdevastovaného komunistickým režimem.
ZPĚT