Překlad dopisu P. Günthera z Pákistánu
ze dne 31. října 2007Milí přátelé,
po dlouhém mlčení (zapříčiněném nedostatkem času, obtížným přístupem k internetu, leností k psaní, vnitřní dezorientací v novém okolí...) bych chtěl být s vámi opět v kontaktu, abyste se mohli podílet na mém životě.
Jsem už skoro deset měsíců na své nové "faře" - která je ale spíš misijní stanicí - se školami, poutním areálem, krávami a mnohými dalšími zajímavými věcmi. Jsme zde v pouštní oblasti. Díky tvrdé práci v uplynulých 35 letech se poušť hodně změnila. Vzniklo tu mnoho polí, která jsou zavlažována vodními pumpami. Jsme vzdáleni jen šest kilometrů od malého města, které se víc a víc rozvíjí a dostalo nové jméno: původní jméno bylo Munda - to znamená místo, kde nic není a nic neroste.
Je zde devět křesťanských vesnic a šest jiných míst, kde vznikly křesťanské čtvrti. Těžištěm práce jsou bohoslužby na těchto 15 místech a návštěvy v domácnostech. Jsou tu i jiné činnosti, které spotřebovávají mnoho času a energie: především problém půdy. Lidé obsadili tuto půdu z iniciativy jednoho politicky aktivního kněze, ale dodnes k ní nemají vlastnická práva. Proto dochází stále ke konfliktům s muslimy, kteří tuto půdu vlastní. Letos byli při takovémto konfliktu dva křesťané postřeleni, přitom je velmi těžké domoci se spravedlnosti, protože policie se nechá snadno koupit. Farností najatý právník má plné ruce práce a běhá stále po úřadech a soudech.
Stále znovu se setkáváme s lidmi, kteří od nás čekají pomoc v těchto problémech. V současné době je zástupce okresního hejtmana muslim, který strávil své dětství v Nizozemí a střední školu absolvoval u Školských bratří zde v Multanu. Dělá pro nás vše, co je v jeho silách. Máme naději, že naši lidé budou moci získat svou zemi za rozumnou cenu.
Minulý víkend jsme měli v Derekabádu naši každoroční třídenní pouť: tisíc lidí přišlo zblízka i zdaleka. Zahájení s naším biskupem Andrewem Francisem (i přes anglické jméno je místní, z Pandžábu), mše svaté s poutními kazateli, růženec dětí s krátkými scénkami k jednotlivým tajemstvím, bohoslužba za uzdravení v duchu charismatické obnovy, film Ježíš, koncert a na závěr turnaj v kriketu. Všichni dostali jídlo (rýži). Výdaje jsou velké, ale vrátí se: každá rodina ve farnosti je vyzvána, aby věnovala určitý příspěvek: dostali jsme jedenáct koz, které prodáme.
Jsme zde dva obláti: jeden Pákistánec, letos vysvěcený, P. Asad je mým kaplanem. Hlavní pole jeho působnosti jsou školy. Je ředitelem naší "English medium school", ve které studuje 260 dětí, většinou muslimů z lepších rodin (od předškolního věku až do osmé třídy). Mimo to máme na vesnicích sedm "Urdu medium" škol, o které se společně staráme.
Těžiště mé práce jsou bohoslužby a návštěvy v domácnostech společně s katechistou. Do vzdálenějších vesnic jezdím většinou já, protože P. Asad je vytížen ve škole. Naši lidé, kteří si na svůj chleba vydělávají v zemědělství nebo jako nádeníci, žijí ve zcela křesťanských vesnicích nebo v malých křesťanských čtvrtích. Jen pár rodin je roztroušeno ve zcela muslimském prostředí. Před dvěma týdny jsem navštívil jednu rodinu v muslimské vesnici. Katechista tam jezdí 3 - 4 x za rok, ale teď to bylo prvně za jedenáct let, kdy je navštívil kněz. Takové setkání mi dodá sílu překonat pochybnosti, jestli jsem na správném místě - nejsem moc praktický a těžko se domluvím. Dosud jsem se nenaučil plynule mluvit urdsky a rozumím jen s velkými obtížemi. A naši lidé nemluví urdsky, ale pandžábsky. To je sice příbuzný jazyk, ale má situace se dá srovnat s někým, kdo sice umí spisovnou němčinu, ale je poslán do horské vesnice v Tyrolsku, jejímuž nářečí nemůže vůbec porozumět.
Bůh ví, proč mě poslal na toto místo. Snad především proto, aby mne a skrze mě přitáhl ostatní k sobě.
A můžu říct, že přes všechny obtíže a zkušenost vlastní slabosti jsem zde v hloubi srdce šťastný... Tito chudí lidé - jejich tvrdý život a jejich víra - spousta dětí, poušť, velbloudi...
Prosím o modlitbu a modlím se za vás, abychom se stále víc nechali vést Bohem, aby náš život mohl přinést plody - často způsobem, který my sami nevidíme.
Boží požehnání!
Váš P. Günther
