Dopis od P. Günthera z Pákistánu z 26. 9. 2008
Milí přátelé!
Domnívám se, že jsou v těchto dnech kvůli atentátu a smrti českého velvyslance v Islamabádu noviny plné zpráv o Pákistánu. Proto bude vhodné, když se konečně ozvu, abyste věděli, že jsme zde v pořádku.
V naší oblasti je, jako obvykle, klid a žádné pumové útoky se tu nedějí. Máme jiné problémy. Říkal jsem Vám během své dovolené, že křesťané jsou tu "občané 2. třídy". Právě toto jsme v posledních měsících zakusili. Dvě dívky (10 a 13 let) byly uneseny a teprve po dvou a půl měsících - po mnoha soudních jednáních - byla aspoň menší vrácena. Policie a místní poslanec drží naprosto s únosci. V Azizabádu-Sadiqabádu, východní části farnosti, se snaží vyhánět naše lidi, aby uvolnili místo pro vojáky v důchodu. 3000 stromů a stromků bylo skáceno, několik vodních čerpadel ukradeno a prameny zasypány, jeden dům spálený. Policie odmítá napsat zatykač. Když jim někdo vyčítal, že neplní svoji povinnost, policejní důstojník odpověděl: "Ty jsi křesťan - ty nám nemůžeš udělat vůbec nic."
Zároveň je ve všem tomto trápení také vidět světlo a Boží milost: naše křesťanská komunita drží teď víc pohromadě a také znepřátelení lidé dokáží spolupracovat. Jinak se snažíme pokračovat ve své práci ve farnosti a pro školy. Jsme tady teď tři obláti. Připojil se k nám jáhen. Shromažďujeme lidi k modlitbě růžence a bohoslužbě slova po domech. Přináší to plody. Chodí pak víc lidí do kostela. Zároveň si přitom víc uvědomuji, že to všechno stále ještě hodně závisí na katechistovi anebo kněžích - když tam nejdeme, lidé se nesejdou. Přitom to byla iniciativa lidí, kteří začali katechistu zvát do svých domů, když někdo z nich byl vážněji nemocný, a zvali i sousedy k modlitbě.
Zvláštní zkušenost jsem udělal v Mariamabádu, národním poutním místě. Sešlo se tam letos na třídenní pouť 600 000 poutníků, mezi nimi také mnoho muslimů. Samozřejmě tam bývá i obrovské množství stánků Zúčastnil jsem se bohoslužeb, ale z ostatního program (vystoupení dětí, divadlo, atd.) nevím nic, protože buď jsem zůstal na faře a bavil se s kněžími z různých diecézí, anebo - když jsem šel ven, abych se podíval na program - býval jsem během krátké doby obklopen lidmi, kteří žadali modlitbu a žehnání vkládáním rukou.
Minulý týden probíhala třídenní duchovní obnova na téma: "Udělej poušť zahradou". Pořádal ji P. Emmanuel Asi, jeden z nejvýznamnějších teologů zde v Pákistánu. V těchto dnech uplynulo 150 let od narození bl. Charlese de Foucaulda. Přišli nejen dva kněží a Malé Sestry Ježíšovy a Malí Bratři, ale také 24 laiků, takže jich bylo 32. Byli jsme, jahen a já, tyto tři dny bez vlastního pokoje, protože tu nejsme zatím vybaveni na takové skupiny. Hosté byli velmi spokojeni. Pro většinu to byl první pobyt v takové pouštní oblasti. Pro mne osobně to bylo velké povzbuzení. Zároveň to byla také příprava na pouť za měsíc, protože jsme pro tento program udělali mnohé drobné úpravy a opravy, které bychom jinak začali zase až v poslední chvíli před poutí. Vyměňujeme také cihly v areálu před naší Lurdskou jeskyní, protože se na nich už nedalo pohodlně sedět. Jinak probíhají stavební práce v jiné vesnici, kde koupila kongregace pozemek pro školy. Musíme tam co nejdříve dokončit zídku kolem pozemku, aby půdu náhodou přes noc neobsadil někdo jiný.
Sám cítím, že mi ta čeština tak automaticky "nepadá z pera", jako dříve a musím hledat slova. Přesto moje srdce je s Vámi. Když se mne někdo ptá na můj život, pak se zmiňuji vždycky o svém pobytu u Vás, takže mnoho lidí si myslí, že jsem Čech. Např. v těchto dnech mi zavolal kněz, aby mi vyjádřil soustrast nad smrtí "Vašeho" velvyslance. Nějak pociťuji teď víc než dříve určitou vzdálenost od Evropy, protože to jsou dva velmi rozdílné světy, a vím, že vlastně nemůžete rozumět, o čem jsem Vám vyprávěl či píšu. Přesto zůstáváme v úzkém spojení, protože jsme spolu prožili léta, která se nedají smazat, a také proto, že se snažíme žít evangelium každý na svém místě.
Pán ať Vám na cestě žehná!
Váš o. Günther
