Dopis od P. Günthera z Pákistánu z 14. 2. 2008
Milí přátelé!
Ačkoli za pár týdnů pojedu do Evropy (celý duben a květen budu trávit v Rakousku a ČR), chtěl bych přece svůj slib splnit a podat Vám nějaké zprávy, protože vím, že si o mě děláte starosti. Bezdůvodně, protože žiji v takovém Zapadákově, že vím o zdejší situaci méně, než vy, co sledujete televizi a noviny. Tady v našem městečku dostanu jen noviny v urdštině a proto je nemohu číst - strávil bych celý den s jejich luštěním. A jinak se tu nic neděje. Dokonce během těchto nepokojů po zavraždění Benazir Bhuttové byla zde pouze stávka. Zapálili na hlavní křižovatce pneumatiky, aby zastavili provoz (který se beztak v celé zemi zastavil). Jinak se tu nic nedělo. Byly i svatby v těchto dnech. Lidé cestovali najatým autobusem (jak je to zvykem při svatbách) v noci. Naštěstí byla už taková zima, že se v noci žádní výtržníci venku nezdržovali
Pro zemi byla smrt Benazir Bhuttové velkou ztrátou - byla to osobnost.
Na druhé straně se dá říci, že Mušarafova vláda pro menšiny a pro vzdělání udělala celkově víc, než Benazir, když byla u moci. Moje osobni zkušenost s její stranou (PPP - People's Party of Pakistan) je špatná. Ačkoli v posledních volbách většina zdejších křesťanů dala hlas PPP, neudělali po volbách pro křesťany vůbec nic a dokonce nám škodili. Např. byla vybudovaná mešita naproti naší škole a poutnímu areálu (byl jsem velice překvapen, když jsem zjistil, že za tím nestojí nějací extremisté, nýbrž členove PPP!). Marně jsme se snažili tomu zabránit, protože nám bylo jasné, že po vybudování mešity budou následovat další problémy. Potom stejní lidé obsadili sousední kus půdy křesťana. Zde však neuspěli: nejenže naši křesťané muslimy zmlátili, což se doposud nestalo. Naši lidé zavolali na pomoc politiky z Mušarafovy strany, ti nám pomohli a křesťané dostali půdu zpět.
Ve dnech před Popeleční středou bylo několik svateb. To znamenalo, že několik dní bylo "zabitých", ale měl jsem radost z toho, že jsem viděl zase trochu víc ze zdejších zvyků při svatbě, že jsem se mohl setkat s lidmi a trochu sdílet jejich život.
V lednu jsem dost času strávil nad účetními knihami, abych konečně pochopil, kam se ztrácejí naše peníze, ale zároveň jsem začal zase víc navštěvovat lidi v jejich domech. Tyto "domy" jsou většinou z hlíny, bez elektrického proudu, bez záchodu. Přesto můžeme i tam někdy najít televizi - lidé používají starou autobaterii na zprovoznění... Tyto návštěvy v domech jsou pro mě velmi důležité, protože takto poznávám konkrétní život lidí a učím se jejich jazyk. Srdcem těchto někdy krátkých setkání je prostá modlitba - pro lidi to nejdůležitější z mé návštěvy. Většinou chodím s katechistou, který vede modlitbu a já dávám jenom požehnání. Vždy musím něco přijmout - někdy čaj, ale aspoň vodu. Lidé by byli nešťastní, kdybych od nich nic nepřijal. S přibývající znalostí urdštiny a pandžábštiny mohu víc "naslouchat". To mi kladl na srdce před třemi a půl roky karmelitán z Indie. Byl to tehdy první člověk, s kterým jsem - po zpovědi - mluvil o své touze jít do Pákistánu. Řekl mi: Není důležité, abys tam hodně dělal, nýbrž abys naslouchal lidem a dával jim čas. Tento indicky karmelitán, který žije v klášteře v mém rodném městě a tráví hodně času ve zpovědnici, byl tehdy pro mě živým znázorněním těchto slov a zdrojem povzbuzení na cestě. Přes své potíže s němčinou se dotkl ve zpovědi mého srdce a několika prostými slovy předal jasné poselství. Moc mi tehdy pomohl.
Včera mě překvapila jedna z našich muslimských učitelek v naší English Medium School, kde je můj kaplan ředitelem, s prosbou, abych se za ni modlil, protože první dítě ztratila během těhotenství a teď už dlouho čekají na další a je už trochu zoufalá. Tak prosím i vás o modlitbu za ni. Pro ženy ve zdejším prostředí je to snad ještě těžší, než pro evropské ženy, když zůstávají bezdětné.
Někteří muslimové mají velkou důvěru v modlitbu kněze. Na jedné straně se toho leknu, protože tito lidé očekávají "jasný výsledek" modlitby, na druhé straně nám to připomíná, k čemu jsme my kněží vlastně tady. Osobně mě Hinna, ta učitelka, se svou prosbou potěšila a pomohla mi, protože jsem právě byl zase v pochmurné náladě a naplněn pocitem neúspěchu a trpkými vzpomínkami z uplynulého roku - jakoby věděla, že nejsem ten klasický "borec misionář", který všechno zvládá a všechno možné vybuduje, že jsem přišel kvůli něčemu jinému A takto mi pomohla pochopit lépe moje vlastní poslání.
Tak přeji i vám všem, ať vám Pán pošle do cesty lidi, kteří vám připomínají, proč jste právě tam, kde jste - abychom žili lásku právě v náročných podmínkách a dokonce v situaci nelásky: to Ježíš totiž dělal. A abyste je dokázali vidět a jejich poselství přijmout
Váš pouštní farář, který se těší na opětovné setkání s vámi
o. Günther
