Tři vánoční dopisy P. Günthera 2010
15.
12. 2010
Milí přátelé!
Dnes jsem strávil většinu dne v oblasti Kot Addu blízko řeky Indus, kde budujeme
několik domů pro hinduistickou menšinu. Setkal jsem se s Jezuitou z Lahore,
který staví domy pro chudé Muslimy jen několik kilometrů od naší vesnice Hinduistů,
abychom se podívali na práci a také se učili jeden od druhého. S ním byl jeden
mladý jezuitský bohoslovec z Austrálie, ktery je 2 měsíce v Pakistánu na praxi,
aby učil jesuitské kandidáty angličtině a poznal trochu misie zde. Než vstoupil
k Jezuitům, studoval dějiny a napsal svou diplomovou práci o Husitech. Navštívil
tehdy i ČR a podíval se také na Tábor. Tak jsme měli o čem se popovídat. Měl
jsem z toho velkou radost a vzpomínal na svoji krásnou "starou"
vlast. Mimochodem: Co onomu Jezuitovi asi nejvíc utkvělo v paměti - že byla
strašná zima (-20)!
Jsem vám vdečný za všechnu lásku a přijetí, které se mi u vás a od vás dostávalo,
a teším se až se s vámi zase budu moct setkat.
Také děkuji za všechny vaše dary, které mi umožňují provozovat farnost i pomáhat
chudým.
Pán ať vám a vašim blízkým žehná!
Váš o.Günther
20.
12. 2010
Milí přátelé!
Přeji vám požehnané Vánoce!
Dlouho jsem se neozval. Bylo hodně práce, jak ve farnosti, tak i pro chudé,
zvlášť pro ty, kteří byli postižení povodní či mimořádným deštěm. Naše pomoc
postupuje pomalu. Je ještě hodně domů, které musí být postaveny a hodně střech
hliněných domků, které potřebují opravu. Jednu výhodu má tato prodleva: teprve
teď je vidět, kdo zůstal a potřebuje skutečně pomoc. V listopadu jsme objevili
devastovanou vesnici muslimů, kam doteď mimo potraviny nedorazila žádná pomoc.
Anebo další příklad: z jedné muslimské osady blízko hinduisticke vesnice,
kde jsme postavili několik domů a kde po Vánocích znovu zbudujeme jejich malý
hinduistický chrám. V této muslimské osadě postavili vojáci jednoduché domky.
Jedna rodina však stále ještě bydlí ve stanu. Jsou to ti nejchudší ve vesnici,
kteří nebyli schopni zaplatit "poplatek" 20-30 Euro místnímu náčelníkovi,
ktery zorganizoval pomoc vojaků...
Měli jsme také bolestné zkušenosti: skoro každý den přicházejí lidé, aby něco
"vyžebrali", protože si myslí, že máme teď hodně peněz, a chtějí
také svůj "podíl", bez ohledu na to, jestli byli postiženi vodou
či deštěm. Někdy jim mohu vyhovět, většinou odmítam, někdy s klidem, často
ale ve zlosti a tvrdými slovy. Povodeň a možnost pomoct lidem - a závist -
nás od našich lidí vzdálila a odcizila.
Přes určité zklamání - nad lidmi, ale i nad sebou, že nedokáži zvládat situaci
- jsem stále ještě přesvědčen, že je dobře, že jsem tady, a také, že je Bůh
těmto lidem zvláštním způsobem blízko. Když se mne jeden rakouský novinář
ptal na Vánoce v Pákistánu, odpověděl jsem, že tady máme Vánoce vlastně celý
rok, neboť naši lidé jsou, jako ti pastýři, kteří se první klaněli Ježíšovi,
"na okraji", chudí a opovržení.
Proto jsou to i moje "Vánoční obrázky": krása tvrdého a prostého
života lidí, kteří ve světě zdánlivě nehrají žádnou roli, kteří jsou však
Bohem zvláštním způsobem milovaní.
Váš o. Günther
22. 12. 2010
Milí přátelé,
snad je težké pro vás rozumět, proč chceme znovu vybudovat malý hinduistický
chrám. Tento "chrám" bude ve skutečnosti jen modlitební místnost
a výdaje nebudou přesahovat rozpočet ostatních domů.
Proč ho budovat? Protože zde patří náboženství k životu a Boží dům proto také
patří k znovunastolení normálního života. Může být, že se někteří Hindu stanou
křesťany, jak se to doteď děje v různých oblastech Pákistánu. Ale tohoto času
je budování modlitební místnosti výrazem toho, že je respektujeme a nepomáháme
jim proto, aby se stali křesťany. Hinduisté jsou zde v Pákistánu nejvíc opovrhovanou
menšinou, a proto jim chceme prokazovat víc respektu.
Ať se dokážeme radovat z tohoto respektu, který nám všem prokázal sám Bůh
o prvních Vánocích! Požehnané Vánoce!
Váš o. Günther
