Dopis P. Günthera Ecklbauera z Pákistánu ze dne 11. 12. 2008
Milí přátelé!
Adventní doba je už v plném proudu a Vánoce se blíží, takže je nejvyšší čas, abych se vám ozval!
V pondělí 8. prosince byla velká oslava v katedrále a ve stanu vedle katedrály. Autobusy z celé diecéze se sjížděly na "diecézní den". V předvečer slavnosti se konal i dětský program, kterého jsme se ale tento rok neúčastnili. Naše komunita (mimo mne ještě kaplan a jáhen) zůstala zde, protože jsme slavili 9. prosince v našem Malém semináři Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu, tedy svátek naší kongregace. Přijeli i dominikáni, dominikánky, Sestry Dobrého Pastýře a Malé Sestry Ježíšovy. Mši sv. vedl biskup. Po mši sv. předvedli naši studenti - je jich momentálně 21- zábavný program. Obdivovali jsme jejich kreativitu. Naši studenti jsou skoro všichni Pandžábí. Mezi nimi je jen jeden "Marwari". Pochází z národa, který žije na hranici s Indií, většinou v poušti. Náš student se jmenuje Daniel Saber a je vůbec první bohoslovec ze svého národa. Proto většina jeho soukmenovců nerozumí jeho rozhodnutí pro život kněze a zvlášť pro celibát, takže bývá Daniel o prázdninách vystavován četnému přemlouvání, aby odešel ze semináře. Jeho rodina ho samozřejmě podporuje. Jeho bratr je katechista. Malé Sestry Ježíšovy strávily před devíti lety v Danielově rodině krásný Štědrý večer "ve velké zimě a velké chudobě" - dodnes na to vzpomínají s nadšením. Můžeme zde zase vidět, jakou roli hraje rodina při duchovním povolání. Např. tento rok začaly 4 dívky z naší farnosti svoji formaci v nějaké kongregaci. A všechny čtyři mají buď bratra v oblátském semináři či strýce kněze! Pozvali jsme různé kongregace do naší farnosti, aby seznámily děvčata se svým charismatem. Tuto neděli přijedou Sestry sv. Josefa, které působí také v ČR v plzeňské diecézi.
Můj nový kaplan, o. Muchtar Alam OMI, se věnuje nejen školám, ale chodí také denně večer do rodin. Jednou jsem šel s ním na sídliště, kde žijí dělníci z továren zpracovávajících bavlnu. Často chodí celá rodina do továrny, tedy nejen rodiče a starší sourozenci, nýbrž také děti od 8 či 10 let. O. Muchtarovi se onen večer podařilo přemluvit rodiče a dostat 3 děti zase zpět do naší školy, která je hned za rohem. Zajímavé je, že tyto rodiny nejsou finančně na tom moc lépe než lidé, kteří žijí v poušti ve vesnicích nebo osamělých usedlostech. Asi je to tím, že ten, kdo má víc peněz, také víc utrácí. Také bývají lidé, kteří pracují v továrnách, dost nemocní. A často se zamilují naše holky do muslimského dělníka a utečou od rodiny.
Moc děkuji za vaše dary, které mi o. Martin poslal. Většinu z nich jsem použil na opravu poutního areálu, na pouť samotnou a na pokračování stavby zdi kolem pozemku, na kterém naše kongregace chce vybudovat školní středisko. V poutním areálu byla podlaha z cihel už hodně špatná, takže se na ní nedalo dobře sedět. Na výdaje třídenní pouti naši lidé přispívají finančními dary či živými kozami, které pak prodáme, ale stačí to více méně jen na jídlo pro všechny poutníky. Na ostatní výdaje (stany, ozvučení, nafta, atd.) nezbude.Ptávám se v těchto dnech, co jsem vlastně udělal pro duchovní obnovu naší farnosti během těchto dvou let. Nevidím nic moc Trochu se mohu vymlouvat na nedostatečnou znalost jazyka. Ale je to i tím, že se nám v mnohotvárné činnosti lehce vytrácí z očí to, co je důležité.
Teď v adventní době zase těžko najdeme čas, abychom víc naslouchali Bohu. Ale můžeme Pána prosit, aby On sám nám to podstatné připomněl nějakým způsobem. Když to chceme slyšet, On k nám jistě promluví
Pán ať Vám žehná! Přeji vám požehnanou adventní dobu!
o. Günther
