Dopis P. Günthera z Pákistánu z 5. března 2009
Milí přátelé!
Už dlouho jsem se neozval,
a vím, že čekáte na zprávy z mého písečného ráje, protože se vám jinak z Pákistánu
dostává jen spousta strašlivých zpráv z televize.
Mám se, jak obvykle, lépe než si to zasloužím, protože Derekabád je okouzlující
- pro mě stále ještě jako první den. A vidím čím dál tím víc, co tady mohu
dělat a proč mě Bůh zavedl sem - aspoň na pár let. Minulý měsíc jsem strávil
hodně času mimo farnost: v Multanu byla 3denní konference o liturgii a pak
jsem jel do Lahore, kde se konalo každoroční setkaní všech oblátů v Pákistánu.
V rámci toho setkání byli vysvěceni na kněze 4 mladí pákistánští obláti, takže
poprvé jsou domorodci v převaze: 13 pákistánských kneží a 10 misionářů (6
ze Srí Lanky, 2 z Indonésie, jeden z Polska a já). Účastnil jsem se také 3
primicí.
Ve farnosti začala postní doba. Každý pátek je křížová cesta ve všech našich
15 obcích. Většinou je vede místní učitel, ale snažíme se, abychom do různých
míst jeli aspoň občas také my kněží, katechista a br. Akmal, mladý oblát,
který bude půl roku dělat svoji pastorační praxi zde v Derekabádu.
O. Mukhtar, můj kaplan, pracuje velmi horlivě a obětavě pro naše školy. Usiluje
o to, aby se naše English Medium School ve městě stala "High School"
(tedy do 10. třídy), aby mohly holky dokončit školu v naší škole a nemusely
po 8. třídě hledat jinou školu (máme v naší škole i chlapce, ale jen do 8.
třídy, pro vyšší ročníky koedukativní systém není v teto islámské zemi povolený).
Chceme také školu ve farním areálu vést aspoň do 8. třídy, protože kvůli velké
vzdálenosti do města - 7 km pěšky v tomto horku - většina dětí končí školu
po 5. třídě. O. Mukhtar začal v naší největší vesnici doučovací středisko
("Tution center"): každý večer pomáhají 3-4 učitelé z našich škol
dětem (většinou děvčatům), které by jinak chodily 3 km do městečka, odkud
by se vracely až za tmy.
Co se týká boje o půdu, objevila se jiskra naděje, protože přijel 4. ledna
tohoto roku do naší farnosti ministr pro menšiny a lidská práva v provinční
vládě. Je křesťan a slíbil, že bude dělat, co bude v jeho moci. Ale v únoru
provinční vláda padla... Hledáme teď jiné cesty, např. najmout opravdu dobrého
právníka, aby vybojoval u Nejvyššího soudu uplatnění různých rozhodnutí z
minulosti, která tehdy bojkotovali místní úředníci. Jsme v časové tísni, protože
víme ze spolehlivých zdrojů, že někteří velkostatkáři a další bohatí lide
připravují doklady, aby mohli v několika našich obcích urvat půdu od našich
lidí, kteří jsou v podstatě jen ilegální okupanti půdy, a to někteří už 35
let.
Minulou sobotu se poprali 2 bratři za účasti svých rodin kvůli sporu o kousek
půdy holemi a cihlami. Někdy se tu valí na nás každý den nové pohromy. Chce
to, abychom si v každé situaci zachovali chladnou hlavu a nenechali se strhnout
nějakými emocemi, a zároveň abychom dělali, co dělat můžeme, ne méně a také
ne více. Např. onu minulou sobotu to znamenalo, že jsme my kněží navštívili
spolu s katechistou obě rodiny a naslouchali jim a modlili se s nimi, aniž
bychom řešili, kdo je v právu a kdo začal. Náš Justice-and-Peace pracovník
strávil tehdy celý den s nimi a zprostředkoval - spolu s dalšími lidmi z obce
- určité smíření na základě zdejších zvyklostí o významu vesnického společenství.
Můj dopis začíná být zdlouhavý, ale představuje dobrý přehled o našich zdejších
činnostech a bolestech. Ale věřím, že z toho dopisu vyciťujete aspoň trochu
i radost nás kněží, že můžeme našim chudým lidem být užiteční a prospěšní.
Věříme, že se my všichni - pastorační tým a nám svěření lidé - přibližujeme
našemu Pánu, když takto jdeme navzdory všem těžkostem dopředu.
Přejeme vám všem milostiplnou dobu postní,
o. Günther, o. Mukhtar,
br. Akmal a katechista Emanuel Abbas
